Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNetiskejte o víkendu!
Autor
careful
Prázdné kanceláře mu připadaly jako oáza. Tady, ve třiapadesátém patře, bylo dokonalé ticho. Max mezi prsty otáčel antistresovým míčkem a zíral na zářící maják monitoru. Vymýšlel, jak by měl uvést týdenní výkaz. Byl v koncích.
„Hmm... možná narážku na mírný růst v Rusku... splnili plán na 130%... být vtipný mi nikdy nešlo...,“ mumlal si, když to uslyšel. Ve vedlejším oddělení, tam za stěnou uprostřed prázdného prostoru, se ozýval táhlý skřípot a škrábání. Max nedokázal pazvuk přiřadit k ničemu, co znal.
Možná speciální vyzvánění telefonu, pomyslel si.
Odložil míček a začal psát. Nestačil dokončit větu a skřípání ho vyrušilo znovu. Max přestal vyťukávat do klávesnice. Poslouchal. Něco na chodbě zašustilo. Blížilo se to. Max se otočil a upřeně se díval před sebe do tmy. Už přemýšlel, že dojde rozsvítit. Vtom si všiml, že se na druhé straně kanceláří něco hýbe. Zalesklo se to mezi stoly a zmizelo...
Ne, jen se mu to zdálo. Je přepracovaný. Jedl dnes vůbec ? Halucinuje. To se stane, když někdo pořádně nespí a nejí. Musí si na to ve svém věku začít dávat pozor. Marge měla pravdu, že zanedbává životosprávu.
Přesně to by mohl ve zprávě použít. Dělat si srandu ze soudruhů je stejně otřepané, jako vtipkovat o dlouhém ocasu. Rychle si ten zážitek zapíše a jede domů.
Obrátil se k počítači. Došlo mu, že monitor najednou téměř nesvítí. Než se stačil vzpamatovat, ucítil na tváři žhavý proud vycházející z tlamy, která zastínila obrazovku.
Když se jeho nehybné tělo svalilo na podlahu, bylo vařené.
***
Někdo jí zaťukal na rameno.
„Kam jsi dala ten model?“ ptala se Phoebe Hauxova, zastupkyně manažera oddělení. Cpala přitom Alison poprsí až pod nos. Ta z ní kromě obřího dekoltu moc neviděla.
„Jaký?“
„Nový model z nanospeciálu! Suzan mi říkala, žes tu byla ráno první.“
„Ano, ale na tiskárně nic nebylo.“
„Takže jsi to nevzala?“
„Ne... Co to mělo být?“
„To právě nevím. Nechala jsem tisk běžet přes víkend, protože to jakýsi trouba poslal na poslední chvíli v pátek večer. Netuším ani odkud.“
„Nešlo by to prostě vytisknout znovu?“
Phoebe se zatvářila podezřívavě. „Dle spotřeby materiálu to je šíleně velké. Program se ani nedá znovu otevřít. Asi jsem to bez prověrky neměla spouštět... Poučení pro příště. “
Alison skopila hlavu. „Aha.“ Litovala otázky, i toho, jak nadšeně minulý měsíc kolem nového výdobytku poskakovala. Teď si ta káča z vedení musí zákonitě myslet, že na tu věc sahala, rozbila ji a někam schovala.
„Zeptám se ještě Davida,“ řekla Phoebe a odtáhla prsa od jejího obličeje. Alison mohla přes silná skla brýlí sledovat vlnící se boky nacpané do upnuté mini. Mohla, ale nesledovala, protože tyhle brýle měla na blízko. Viděla jen béžovou čmouhu.
A pak všude vykládá, jak jí každý kouká do výstřihu, řekla si v duchu a začala se zase věnovat kopírování čísel z jedné tabulky do druhé.
Jako každý den se snažila ignorovat okolí. Mezi kolegy nezapadala. Přezdívali jí Ošklivka Betty a mysleli si, že to neví.
Když dokončila sedmou tabulku a měla v plánu zvednout se a dolít si kávu, něco pod stolem se jí otřelo o nohy. Rychle se ohnula a podívala pod stůl. Něco se tam hýbalo. Uskočila. Chtěla vykřiknout, ale neudělala to. Určitě by na ní všichni civěli a smáli by se.
Co to vlastně bylo? Zdálo se to příliš veliké i na mývala, natož na hlodavce. Mělo to snad opravdu šupiny, nebo lesklé peří? Pohybovalo se to jako had? Ne... spíš jako stonožka... Do háje, kdyby nebyla přisleplá a všichni jí neměli za pošuka, tak by možná někdo i věřil....
Sundala si brýle, strčila je do kapsy, zašmátrala po hrnku a spěchala k automatu. U něj se okamžitě doslechla, že Max Swarz nepřišel do práce a nikdo o něm nic neví.
Vzpomněla si, jak se o něm vykládalo, že sem chodí často pracovat v noci. Ztratil se stejně jako model něčeho neznámého...
Postávala u automatu přes dvacet minut. Naštěstí ji všichni přehlíželi natolik, že si toho nikdo nevšímal.
„Sakra, já mám hlad. Kde je s tou čínou? Volal jsem tam skoro před hodinou.“ rozčiloval se neurotik David. Chvíli pak křičel do telefonu, třískl jím a zamířil na záchod.
„Ten poslíček se ztratil?“ zeptala se opatrně Alison, když se vracel zpátky za stůl.
„Tobě taky vyprávěli pohádky? Prej se jim hlásil, když byl před budovou. Kdyby tak radši přiznali, že na mou objednávku zapomněli... “
Alison se rozbušilo srdce. Zbledla. Přemýšlela, že dojde za Phoebe a řekne jí, že si myslí...
Páni, ta by se smála, až by si těmi svými silikony vymlátila fazety...
Nechala stát hrnek na desce u automatu a svižným krokem nastoupila do výtahu. Kdyby v něm jela byť jen chvilinku sama, nejspíš by pod ní na podlaze zůstala loužička. Trochu se uklidnila, až když seděla v metru.
Večer se napjatě dívala na hlavní zprávy. Nebylo v nich nic než obvyklé nehody, atentáty, politika a další běžné věci.
Ráno, po probdělé noci, sbalila kufr a odjela do rodného městečka.
Až za dva dny se rozeběhlo vyšetřování třinácti záhadně ztracených lidí, Phoebe i David byli mezi nimi. Dalších deset pohřešovaných hlásili i z jedné firmy v Pekingu. Alison věděla, že i tam mají nejnovější nanotiskárnu. Přemýšlela, jestli s tím má jít na policii, kde se jí určitě budou posmívat a šeptat si, že je praštěná šeredka, co se jen snaží být zajímavá...
35 názorů
..no, těžko můžeš poznat, že si někdo dělá srandu, nebo něco myslí vážně, když to neví ani on (ne, nestává se mi to zas tak často...jak už jsem psala tak například, když měním prizma pohledu...)
...každopádně jsem zapomněla, že jsi mimo jiné i akreditovaný psycholog a možná i jasnovidec, protože zrovna vždycky uhodneš, že ten a ten můj post je například brán z pohledu věčnosti a proto jezrovna lhostejný, protože velké věci jsou k malým lhostejné
Kdyby to bylo tak, jak píšeš v první větě, tak by neexistovala Psychologie.
Jak můžeš chápat někoho, kdo prý nechápe ani sám sebe? Nechápu...
...ale, jo...přiznávám se, že na některé věci koukám několika prizmaty a proto právě občas sama nevím, jak moc danou věc beru vážně... takže se může zdát, že něco beru děsně vážně a v tu malinkou chvilku fakt třeba i beru, ale globálně je mi ta věc třeba dost ukradená...což se blbě vysvětluje... na některou věc se zas dívám z pohledu "věčnosti" a připadá mi směšná, kdežto z pohledu "lidstva" je to problém... osobně mi to zas může být jedno, protože se mě přímo netýká, jsem obecně misantrop a tak...
..pak jsou zas věci, kterýma jsem si prostě jistá, nebo jistá z hlediska svých zásad a osobního pohledu...
myslím, že nikdo opravdu hluboký se v sobě nevyzná, protože ani v okolním světě není možná znát všechno a ze všech pohledů, které na danou věc mohou být...čím větší primitiv, tim víc má všem jasno
Já tě chápu. Přijde mi ale, že ty nechápeš sama sebe. Tohle nepochopení sebe sama promítáš do mě.
..mé komentáře jdou od roviny úplné a zcela úmyslné ironie až po ty, co myslím naprosto vážně... někdy je můj postoj k dané záležitosti ambivalentní a ani nevím, jak moc vážně to myslím (jen někdy!)... někdy ho nemám zcela vyjasněný, nebo nemám všechny informace a takový pohled pak třeba i měním...
...vím, že pro někoho, kdo se bere neustále smrtelně vážně a má za to, že všechno, co píše je pravda svatá a nemá smysl pro humor (ty!), je to totálně nepochopitelné... ostatně mě chápe jen ten, kdo se fakt snaží a není tupej... takže si z toho, že mě nechápeš zas tolik nedělej... a neboj, však tebe taky skoro nikdo nechápe... i když se snažíš být pochopen (já často ani moc ne)
To si možná myslíš ty, že něco nemyslíš vážně, ale nic takového v životě neexistuje. Tím spíše ne, když tuhle pózu používáš standardně.
:D...ti do toho nechci kecat, ale to je kvůli krevnímu oběhu
...bože,, to je zas nesmyslná debata, ve které zas nechápeš, že to nemyslím vážně...nebo to chápeš a chováš se jak debil záměrně, abych tu měla nazvraceno co nejvíc OT komentů..ne, to by na tebe bylo moc rafinovaný...ty prostě jen nechápeš
Já vím...ani tvůj pyj ne, když jsem ti kritizovala soutěž.:D
Já jsem polyamorní jak duhový jednorožec...miluju vás oba:)
Taky si myslím, že mě miluje a nenaplněná láska ji ničí duši. Jenže takhle si moji lásku nezaslouží.
podle mě tě careful miluje, stejně jako já.. nejsem si jistej, jestli seš sto tolik lásky unést.. kdybys ty miloval careful, careful mě a já tebe, tak by z toho mohl být i hladový trojúhleník.. koho careful miluješ? (kromě sebe)
..jasně, já jsem blázen, ty jsi normální letadlo...tak buď piš k dílu, nebo odleť, dík...
careful, tvoji povahu to nezmění. Ty se mnou máš osobní problém, který není způsoben ničí jiným, než tebou. Něco v tobě se proti mně bouří. Možná mi závidíš, možná mě miluješ, já nevím, ale ty máš problém, nikdo jiný. Není to objektivní stzav věcí, je to tvůj vnitřní stav.
To není pravda... je teda fakt, že nějaké mouchy by se asi našly vždycky ( a asi bych je i řešila) a za část toho, co je na té soutěži špatně, ty ani nemůžeš moc ovlivnit... ale já nejvíc chyb vidím v tobě, tvých názorech a přístupu a taky na tom, že ty se neustále chováš a snad i věříš tomu, že všechno děláš správně ...což je napůl komedie a napůl tragédie...
careful, no právě, soutěž z problematických lidí beránky neudělá, z toho plyne, že ty jsi jaká jsi bez ohledu na pravidla soutěže, na které se tak ráda odvoláváš. Jinými slovy i kdyby pravidla byla postavena podle tebe, tak by sis našla jinou záminku k tomu, aby ses mohla do PM strefovat a hrát tuhle svoji hru.
StvN: No...z dobrých povídek soutěž špatné neudělá a naopak taky ne...nebo má ta soutěž kouzelnou moc to dílo přepsat?
..a jak by ta soutěž dělala z problematických lidí beránky, tak to taky netuším...pokud v tom není nějaká nanotiskárna...jinak mi je tvůj koment tady platný jako ten od R.L.
Adriana: jo, docvaklo jí to docela rychle...ale ona ji viděla narozdíl od ostatních..
No právě, pravidla prostě ovlivňují kvalitu tvorby. Kdyby byla jiná pravidla, tak by asi z některých špatných povídek byly najednou povídky dobré a určití problematičtí lidé by najednou byli úplní beránci.
Adriana Bártová
08. 11. 2016líbí se mi, jak je to napsané i drobná až detektivní zápletka, jediné co mi vadí, je pronikavá inteligence šeredky v kontrastu s ostatními, které by ani ve snu nenapadlo to, co ji, že nanotiskárna vytiskla lidožravou obludu, přesto,že se sama prezentuje jako sebemrskačská poseroutka
white:...možná patvar, ale net mi to normálně našel, takže se to snad používá... má to souviset s tiskem
unisex: takové pakárny se neúčastním... ta soutěž má pravidla tak děravá a je tak "zkorumpovaná", že vypovídá o zdejší tvorbě asi tolik, co o hudbě Zlatý slavík...
Whitesnake
07. 11. 2016co je to "netiskejte" ? Ptám se ještě dřív,. než se to čtení pustím. Díky za případné info
.. a co já s tim?..tvoje "kritika díla" je mi úplně přesně tak k ničemu, jako ty celej.
:D
Přečti si Brány, nebo Mystifikaci...nebo pokud nezvládneš přečíst delší text, tak Hvězdy nepadají od Marking Maschine (tu povídku miluju)
.
No, četla jsem, když to bylo nahňoustané...je to lepší. Zajímavá zápletka.
Díky...ten závěr jsem dost uspěchala... asi tam ještě něco trochu dopíšu.
Jen názor (nakonec jsem se k tomu vrátil): je to dobré, od šeredky už to má napětí, docela dobře vrcholí v pravém místě. K dokonalosti mi chybí asi tak někde po odchodu Phoebe něco, z čeho by se aspoň náznakem dal odvodit závěr (zpětná vazba). Na překvapivosti výsledku se to projeví vyšším účinkem. Druhá možnost je propracovat o nějaký detail (detaily) ten závěr.
Ale jak píšu : dobrý... *
...dík, zkusím to opravit...já to předtím neotvírala...v náhleduito vypadalo ok..