Tak si sáhni

Tak si sáhni

Rána už docela prokřehla, zanedlouho jim negližé zkostrbatí jinovatkou. Tak čekáme na tu chvíli krátkou, kdy se zas po roce zatřpytí první zima a řekne: Tak si sáhni.

Možná právě za takového dne

Možná právě za takového dne někdo z nás přišel na svět. Bylo pošmourno, vítr vířil listí, padal soumrak. Lidé, co už tady byli zabydlení, jedli své sobotní zákusy a sledovali televizi. Dávali bakaláře ve sté repríze. Psalo se dvacáté století, věk technických zázraků a válek. A někde v porodnici si dva sotva dospělí milenci malovali kýčovitý obrázek nad krvavým uzlíkem neštěstí.

Podobni zlému snu

Sousedi si pustili hlasitě Schelingera. Pravděpodobně se budou „množit, i když jen klamně“. Chvíli to trvalo, ale pak před něj ze tmy vystoupila v obnošeném prádle. A zadívala se na jeho vejce ztracená v sádle. Chlípně. A jak se dívá on? Ještě hůř. Nejspíš mu z tlamy kapou sliny a celý se třese. Jsou jako dva kusy hovězího. Podobni zlému snu.

Zóna lásky

„Zóna lásky, každý večer od deseti do jedné na rádiu City.“ Třeba láska ze světa úplně zmizí a zbude po ní jen tahle malá noční hudba. Na wikipedii to slovo postupně podlehne dekonstrukci v bitvě definic a než se objeví noví archeologové, bude ležet pod nánosem digitálního prachu. Jen každý večer od deseti do jedné budou bdít pamětníci…