ŽIVÍ MRTVÍ: Televizní krása šokující hrůzy

Temné zdroje popkultury

THE WALKING DEAD

Živé ryby v mrtvé vodě

Téma posledního soudu a všeobecné apokalypsy patří mezi nejtajemnější a proto i nejatraktivnější pasáže Bible. Byť se, dle všeho, jedná v Knize Zjevení především o vrcholně symbolický celek s různými přesahy a jinotaji, vzrušuje tento text historiky a badatelé již téměř 2000 let. V posledním století se k nim přidali i romanopisci, komiksoví tvůrci a filmaři, čímž vznikl mišmaš, který tuto vizi roubuje na současné reálie. Na pomyslném vrcholu žebříčku těchto adaptací trůní americký televizní seriál „The Walking Dead“ (Živí mrtví) – brilantní zobrazení mučivého sociálního dramatu v kulisách světa, zamořeného hordami bezcílně se potulujících, krvežíznivých zombie.

Představte si ony „nemrtvé“ podle vzoru George Romera ne jako hlavní hybnou sílu hororového filmu, ale jen jako kulisu v podobě obtížného, bodavého hmyzu v mrazivém dramatu o zachování posledních zbytků lidskosti v hledání nového začátku civilizace. S tím, že jedna včela, vosa či komár nepředstavuje nikterak velké nebezpečí, ovšem když šlápnete do vosího hnízda či se octnete přímo v srdci roje podrážděných včel, situace se diametrálně mění. Osobně mám za to, že se tvůrcům této série podařilo vytvořit na poli hrůzostrašných snímků něco zcela mimořádného. Špičkově skloubit strašidelné parametry s vypjatou společenskou tragédií v naprosto prvotřídní podívanou – v jakýsi psychologický a akční konglomerát, sahající od shakespearovských dramat přes ty nejnáročnější divadelní kusy až po moderní thrillery, v nichž je střet člověka s člověkem tou nejděsivější možnou interakcí. Oživlá monstra se toulají světem a postupem času zjišťujeme, že to nejsou ty nejstrašnější příšery v odporně proměněné realitě. Že tou největší bestií je člověk sám. Jako tomu bylo od nepaměti a jako tomu bude až do skonání věků.  A pak přichází na řadu starý, dobrý pud sebezáchovy. V míře mnohem větší, než jen obligátně šokující…

Na počátku tohoto majstrštyku nestál žádný originální scénář, nýbrž komiks. Počátkem nového tisíciletí pojali tehdy pětadvacetiletí, avantgardní tvůrci Michael „Tony“ Moore (kreslíř) a Robert Kirkman (textař) myšlenku vytvořit komiksový seriál, který by sugestivně mapoval osudy policejního šerifa Ricka Grimese, jeho rodiny a budoucích přátel v postapokalyptickém světě, stiženém morovou ranou fatální, blíže nespecifikované infekce. Ta se má rapidně a nekontrolovaně rozšířit, proměnit drtivou většinu lidstva v zombie a zasadit semínko i do přeživších a přežívajících. Grimes se probudí z komatu, do něhož jej poslala kulka při střetu s kriminálníky, slaboučký a zmatený vychází ze špitálu, vidí, že je svět kolem něj v totálním rozvratu a jeho žena a syn nikde. Potud tedy nic extra scenáristicky objevného a třeskutě originálního.  Zde však pouze začíná nepopsatelná odysea hlavního hrdiny, proti níž jsou jiné hororové ságy jen zředěným čajíčkem a křečovitě strašidelnými pohádkami pro děti. První díl komiksu šel do prodeje v průběhu roku 2003.

Americký televizní kabelový a satelitní kanál, patřící pod křídla společnosti AMC Records, zakoupil práva na činoherní zpracování zmíněného komiksového díla v roce 2009 a najal si k tomu vynikající tým. První díly si vzal dramaturgicky i režijně pod palec Frank Darabont (z jeho filmů uveďme alespoň velmi ceněné adaptace románů Stephena Kinga „Vykoupení z věznice Shawshank“ a „Zelená míle“). Produkčně vše zajišťovala velezkušená Gale Ann Hurd, která se do kinematografie nezmazatelně zapsala produkcí takových děl, jakými byli v daném žánru třeba série „Terminátor“ (1984-2003), „Vetřelci“ (1986) nebo „Propast“ (1989). Hypnotický hlavní hudební motiv složil Bear McCreary. A v neposlední řadě měli tvůrci šťastnou ruku i s hereckým obsazením a natáčecími lokacemi. Prostě se v tomto případě skutečně sešlo vše na podtrženou jedničku a výsledek je doslova omračující. 

Frank Darabont věřil tomuto projektu skálopevně od samého začátku, vždyť premiéře prvního dílu na Halloween roku 2010 předcházelo plných pět let intenzivních příprav. Ponořil se do realizace naplno a zpočátku plnil roli děvečky pro všechno. Režíroval, psal scénáře, vybíral místa natáčení a v neposlední řadě se zasloužil o to, že se představitel hlavní role Ricka Grimese, britský herec Andrew Lincoln, stal stěžejním hromosvodem událostí ve všech dosavadních sérií, kterých bylo dodnes natočeno šest a sedmá se právě rozbíhá. Poté se jeho sen zhroutil. Televizní společnost AMC ořezala náklady na druhou sérií o stovky tisíc dolarů, navzdory tomu, že se seriál ihned po uvedení stal výkladní skříní televizní produkce nejen v rámci této stanice, ale i ve Spojených státech vůbec. V červenci 2011 se cesty Darabonta a AMC definitivně rozešly – v titulcích byl poté uváděn již jen jako tvůrce adaptace původní linie příběhu. Poté se sešel nový štáb, střídali se scénáristé i režiséři, ovšem kvalita neklesla a dodnes si udržuje vysokou úroveň. Snad proto, že kromě Darabonta zůstalo zdravé jádro produkčního štábu a herců pohromadě. Samotnému Frankovi zůstala na patře silná pachuť, dodnes je přesvědčen, že pár nekompetentních lidí rozvrátilo jeho původní představu vniveč a údajně od té doby neviděl jediný díl svého seriálového „dítěte“. To mezitím dospělo v silného jedince – určitě i jeho zásluhou…       

PS.

Kdyby mi před pár léty někdo řekl, že se zamiluji do amerického televizního seriálu, ťukání na čelo by byla asi ta nejmírnější a nejočekávanější reakce. Realita? Nemohu se dočkat dalšího dílu, dle děje se buď nezřízeně raduji nebo brečím jak želva a dlouho po skončení nejsem schopen slova. Tohle totiž není žádný seriál - to je prostě od začátku až do konce jeden velký šok...