Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoema pro kotel
Autor
blešatá zpěvačka
První pohled zapadl do unikání.
Nebe jako plyn.
Byla jsi zticha.
Možná jsem si to vysnil.
Tělo polepené štítky,
drobné písmo,
několik hranatých obrázků.
Byla jsi z písku, z okna?
Vzkazy byly černé,
ale pavouci hořeli kolem zornic.
Viděl jsem tě jako semafor:
Kůže visela na světle.
Nakonec bych tě nepoznal
od maturitní stužky
rozevláté a přišpendlené
k jiné rozevláté dálce.
Kdo komu tvořil střechu?
Stačilo stisknout a odpověď
pouštěla do bytu horký dech.
___
Někdy jsem byl přítomný dvakrát.
Měnil ti tlak
od modré do červené tváře,
nebo tě otvíral očima
v zašlé knize,
několik stránek nasáklo černou vodou,
jiné křídovými prsty.
Vsunul jsem do hřbetu vykostěnou rybu.
Ústa jsem nemohl vytrhnout.
Byla jsi tišší než varná konvice,
pomalu spící
mořská řasa.
Tolik ti trvalo, než se mi vrátil cit
do prstů okousaných zimou.
Kolik kroků bylo mezi námi?
Odnesl jsem je v sobě
nebo jsem si nevzpomněl.
Mělas jen stín
a pevné místo.
___
Znám tvé jméno, číslo si nepamatuju
a možná jsi mi ho ani neřekla.
vzpomínám, jak jsme spolu netelefonovali.
Než jsem odjel, vypnul jsem tě.
Nemyslel na tebe.
Teď myslím na vzdálenou
autobusovou točnu
na kopci
za bouřky,
na planou jabloň,
kterou jsem zpozoroval až na odchodu
s vědomím, že se možná nevrátím.
Teď jsem si jistý.
Neurčím přesné místo.
Před rokem řekl dobrý muž:
Vyházel jsem nějaký mouchy,
ty tam vždycky nalítaj.
Jinak cajk.
Zapínal jsem tě, ale stále ses vysmekávala.
Vymazaná tvář.
___
Všechno se odvíjí od prvního pohledu,
nedostatečnosti, vsazené do chůze.
Mnohem později začínám
na první pohled vzpomínat, vracet se do něj.
Uvědomuju si, že jsem stále neučinil krok.
V prvním pohledu světélkoval prach,
ostře žlutá skříň, modrý koberec
se zeleným nádechem, který se měnil ve fialový,
rozsekaná koupelna,
zazděné okno do chodby, školka
pode dveřmi,
byla jsi na kraji, skromně přitisknutá na zeď,
a taky jsi byla uprostřed,
později uprostřed proměny bytu, vznikání civilizace,
proudila jsi vzduchem, rozechvívala černou vodu,
něco na rtech nebo očích, neznám,
hrnula ses tělem, nabourávala se
do konstruktu sněhu.
Má páteř uvízla mezi žebry
topení,
a přece jsem neviděl
a bral do rukou jinou knihu.
14 názorů
Nevidím žádný důvod pro to,aby se patos hlídal (že by dobová konvence ?) - Je taky smutné,že někteří čtenáři neodliší skutečný patos od toho ironického. A taky si myslím,že je velmi hezké,když je člověk šlechetný.
blešatá zpěvačka
01. 12. 2016Děkuji Ti za milou odpověď!
Copak jsem někde řekla,že vyznáváš je jednu poetiku ? A z čeho,propánakrále, vyvozuješ,že jednu jedinou poetiku vyznávám já ?Jak vidím - jsi velmi zmatený človíček,který rychleji mluví než myslí.O nějaké dedukci u tebe rozhodně hovořit nelze. Ale s tak zmateným človíčkem ,jako jsi ty,bude radost se přít. S šlechetným přístupem u tebe předem nepočítám.
blešatá zpěvačka
29. 11. 2016Jasný Umbratiko, tyhle texty jsou tak neuhlídaný patos, až je to dobré, to jo. A že vyznávám nějakou jednu poetiku, to jsi zřejmě vyvodila z toho, že nevyznávám poetiku Tvou. To je zajímavá dedukce. Taky je milé, že to čteš očima jakési neznámé poetiky, kterou prý vyznávám a kterou Ty nesnášíš. Díky za tak šlechetný přístup!
Vím,že tím,co píšeme,jsme si vzdálení několik světelných let,ale já musím hodnotit tvé texty z hlediska poetiky,kterou vyznáváš ty(a jiní),ne z hlediska poetiky svojí. - Za velice působivý považuji hlavně druhý text(hodnocení samozřejmě odvozuji od subjektivního dojmu),ale i v ostatních náčtrtcích pocitů jsou tak silné pasáže,že by si zasloužily samostatný tip.
Egile, Egile, aby ty sis ublíženě nesmočil. Co když na Novinkách měli tenkrát pravdu?
Careful, výběr jsem stáhl, aby dílo následkem tvého dětinského gesta (kterým zneužíváš svoje redaktorské kompetence) nedevalvovalo smysl ZV (a jo - chyť se toho! smysl ver. nesmysl a blabla).
Ve chvíli, kdy dílo zmizelo ze ZV, splasklo tvoje gesto do vyprázdněné podoby lidské trapnosti a malosti.
Tvoje argumenty v souvislosti s poezií mi dost připomínají hantýrku normalizačních kritiků (tak jak jsem je četl v různých periodikách ze sedmdesátých let).
A jo - stejně jako tady na Písmáku můžeš tapetovat a frflat i kdekoli jinde (třeba na Novinkách?); a se stejnou hodnotou. Mně tu tvoje komenty chybět nebudou, a to ne proto, že by mě urážely osobně. Prostě mě uráží naprostá absence jakéhokoli přesahu tvých komentářů. Měj se jakkoli.
Sranda, že jen kvůli mně někdo svůj výběr stáhl... tak prej se mu to asi zas tak nelíbilo... prostě taktrdlíci..kterej to byl..že by pan umělec Egil, kvůli jehož nejspíš také prázdným žvástům padl i nějaký ten nebohý strom... a zajisté i ocenění mu udělili jiní blablaři, co se kvůli jejich prázdným kecům kací lesy..on zas příště ocení jiného blablaře a tak furt dokola a nakonec si vzájemně udělí tolik cen, že se dočkají vyznamenání od Zemana... kterej by se na tu báseň podíval a řekl něco jako: "Já tomu vůbec nerozumím, ale asi to velký význam mít bude..." :DD
..no..já svůj výběr stahovat už nebudu... však, kdo chce, si má slova stejně najde (pokud pan "básník" rovnou nesmaže celou "báseň")
...no, nic..už sem radši vůbec lézt nebudu...radši snad i hrát na PC hry (taky zabíjení času) než tohle...
Tomuto dílu uděluji svůj poslední výběr, aby tu těch debilních kravin ve výběru nebylo náhodou málo... ještě doporučuju, aby se blešatka stala redaktorem a mohla zas znovu ovýběrovat všechny vaše "básně"... protože jsou to úplně stejná veledíla (hlavně obsahem) na tom se všichni shodnete.:)
blešatá zpěvačka
15. 11. 2016Dík!
moc se mi líbí ... byla jsi tišší než varná konvice...pomalu spící mořská řasa atakdále a atakdále... umíš moc dobře vyjadřovat pocity, ráda tě čtu