Listí aneb potměšilý podzim

   Také máte rádi procházky lesními cestami, kdy vám pod nohama šustí barevné listí? Brodím se s požitkem zlatavými závějemi a stromy na mne hledí z výšky, zda příliš nedupu po jejich dětech. Nasávám trpkou vůni podzimu, je mi krásně a zbytky odpoledního slunce vrhají stíny na můj hnědý baloňák. Ještě sestoupím klikatou cestičkou k řece. Moc jí to sluší, je orámovaná žlutookrovými ozdobami, radost pohledět. Kochám se, dýchám zhluboka, jsem pozitivními myšlenkami doslova nadopovaná. Souznění s přírodou ozdravuje mé tělo, jak jsem se nedávno dočetla v jakémsi časopise. Má duše jásá natolik, že zapomínám na čas. Vracím se do reálu, kde sídlí různé závazky a povinnosti. Jen nerada se nořím do nudných ulic velkoměsta.

Blížím se k domovu v povznesené náladě. Ale co to? Ještě ráno byla cestička před naším domem pěkně vymetená, zámecká dlažba byla bez poskvrny. Vidím paní od sousedů, jak urputně bojuje  s neposednou nadílkou a nadává. Stačilo, aby zafoukal jemný větřík a protivné zapáchající  listí se povaluje všude, kam jen oko pohlédne. Krčí se i u našich vchodových dveří. Zlostně je odkopávám stranou. Prodírám se tím marastem a otvírám vchod do předsíně. Za mnou se hrnou šustivé dary podzimu. Jistě to také důvěrně znáte, to svinstvo zacpe i okapové roury.

Rychle přivírám dveře i oči. Neodbytné listí mne pronásleduje, zalézá pod rohožku i botník.  Připadám si jako v hororu. Obživlé fosilie smetám z dlaždic, vytahuji chechtající se lístky jeden po druhém ze skulin, kam se přede mnou záludně schovávají.  Lopatka i košťátko rychle kmitají a nežádoucí návštěva mizí v odpadkovém koši. Uf! Hotovo! Venku fučí, slunce se odkulilo do jiných krajin a začíná mrholit.  Nálada na bodu mrazu. Připaluji manželovu večeři a i mé mozkové buňky se škvaří a vzájemně se perou o vůdčí pozici v mé zmatené mysli. Ještě před půl hodinou mi pumpovaly do těla hormony štěstí a teď zase musí, ač nerady, zahltit moji mysl špatnou náladou.

    Koukám se naštvaně z okna, střecha odnaproti je obalena huňatou čepicí a má špatná nálada se zvolna vytrácí. Nadšeně sleduji, jak jindy pohodlný soused Jirka otvírá podkrovní okénko a sprostě nadává. Dlouhým koštětem šermuje zleva doprava. Nádherné barevné listí víří v posledních paprscích zapadajícího slunce. Je mi krásně.