CESTA ČASEM (10) S N Ě Ž N Á . . .

Kopce se oblékly do bílé,
tu malou
maminka oblékla do červené kombinézky,
taťka na capky přiřemínkoval lyžičky,
ukazuje, jak šoupat nožky po sněhu....
maminka tiše dohlíží...."neboj se, však se naučí."

A bum
už se capart válí ve sněhu.
Tatínek ji postaví,
postrčí za zadeček,
po malém kopečku sjíždí malá lyžařka,
tvářičky červené, jakoby poštípané Mrazíky od Trnky  - -

A je ráno.
Z teplých duchen se nechce.
Na bosé nohy dřeváky,
vyhrnout noční košilku.
Sníh mám až po kolena.
Krok za krokem
přes celý dvůr na kadibudku.
Azor běhá kolem mě v kruhu,
jemu sníh nevadí.
Že ho ty tlapky nezebou - -
Honem - honem
zpátky po vyšlapané pěšince
ještě na chvilku se zahřát,
šup do pelíšku.


Silvestrovské lyžování na Chlumečku.
Na chatu jsme dorazili už dopoledne,
bágly nacpané dobrotami a vínem.
Parta mladých po zážitcích lačných lidí.
Zatopit a hurá na půdu.
Čekají tady na nás starodávné lyže.
Boty netřeba.
V tomle vázání se dá i v gerlachách.
Na svahu pod lesem začíná odpočítávání,
kdo dojede dřív a hlavně dál.
Totiž...
když se dobře trefíte mezi ploty,
sjedete až k silnici.
Nebojte se,
stará paní Blažková posypává každý den
neomylně na správném místě
brzdu vybraným z kamen popelem - -