Zázračná metoda

   Objevila jsem zázračnou hubnoucí metodu! Ale začnu pěkně od začátku. Před několika lety jsem začala chodit do centra zdravé výživy. Tato oáza správného životního stylu mi byla nabídnuta na základě formuláře zdravotní pojišťovny, který přišel poštou a já jej poctivě vyplnila. A tak to všechno začalo. Mého problému se chopila paní doktorka, co měla na starost obezitu obyvatelstva a zpracovávala o tom obsáhlé elaboráty. Zaplatila jsem titěrnou sumu ve výši čtyři sta korun. Následně mne poslala ta dobrá žena na krev a zkontrolovat plíce a srdce. Moji hmotnost paní doktorka zjistila sama a výšku mého těla také. Následně mne tatáž paní opět změřila snad všude, kde to jen šlo, vyjela z počítače cár papíru a sdělila mi se sladkým úsměvem, že jsem tlustá a měla bych s tím něco dělat.  A já se vás ptám: je mojí povinností být štíhlá jako proutek? Domnívám se, že nás plnoštíhlých  je mnoho a vůbec nás netrápí, že pohled na naše oblé křivky může někomu pokazit den.

  Má snaha vyhovět všem požadavkům zdravovědy byla zpočátku obrovská. Největší hybnou pákou, proč to nepřiznat, byl fakt, že jsem si zaplatila u této vědecké pracovnice jakýsi kurz na hubnutí, ale když jsem opět vyplňovala nějaký dotazník, byla tam zvláštní rubrika. Neomaleně tam ze mne tahali intimní informaci, jakouže mám velikost podprsenky. Neboť mé váhání bylo dlouhé, paní doktorka mi poradila, ať vyplním to poslední možné okénko. Poznamenala jen tak mimochodem, že jde o sloní velikost. No uznejte, to by naštvalo každého. Mužů se to asi netýká. No, mám já tohle zapotřebí? Tak jsem zosnovala plán odvety. Proč by mělo mé už tak malé ego lkát a naříkat? A teď vás, vážení čtenáři, zasvětím do originálního plánu a následně i jistého hubnoucího procesu. Ta dotyčná osoba (nějak nemohu té paní doktrorce přijít na jméno) byla kost a kůže. Je to tak v pořádku, neboť od tlusťošky by se nikdo nedal léčit, že? Vypadala docela dobře, ale vůbec mi nepřipadala spokojená. Jistě znáte ten prototyp emancipované ženy, co si klade vysoké cíle a působí přes všechnu vědeckou slávu vyhořele. I když tedy její obživa spočívá v tom, že říká nám, méně hubeným,  jak máme jíst, jak se máme pohybovat a jak máme myslet, měla jsem z ní pocit, že své pacienty nenávidí. A víte proč? Protože by si taky ráda zamlsala jako my, ale nemůže! Přibrala by na břiše a na nohách a v obličeji a prsty na rukou a na nohou by jí ztloustly. A o hýždích ani nemluvím. Nechápala, jak může být otylý člověk sám se sebou vcelku spokojený. Nebylo jí jasné, že po chutné večeři klidně usnu a nepřevracím se celou noc smrtelně opocena z představy, že jsem přibrala pět dekagramů.

  Přesto, že jsem chtěla hnedle po prvním sezení zanechat té chimérické představy, že budu štíhlá, usmyslela jsem si, že budu navštěvovat ordinaci dál, ale už jen proto, že mi budou tyto lekce do budoucna poskytovat potěšení jak tělesné, tak především duševní. A bylo to tak, jak jsem očekávala. Když jsem viděla, jak mi paní doktorka závidí můj klid a vyrovnanost, jak ji pěkně nadzvedávalo, když četla můj stravovací deníček, bylo to za všechny peníze.Nutila mi například obludnou představu, že krásně křupající kůrčička z grilovaného kuřete je fuj. Já jí s klidem oponovala, že tedy tu kůžičku již nebudu pojídat, ale ať po mně nechce, abych si myslela, že křupavá kuřecí kůžička není jednou z nejúžasnějších lahůdek na světě.

   Paní ochránkyně mého zdraví byla ze mne víc než zoufalá. Nechci vás, milí čtenáři, nikterak nabádat k podobnému sabotážnímu chování, ale mně to dělalo tak dobře, že jsem zhubla pět kilo za čtrnáct dní a moje ego narovnalo záda a mělo se k světu. Takže, přátelé, odmítejte se tvářit zkroušeně, když vám kdokoli vyčítá, že jíte málo zeleniny, že čokoláda je nepřítel lidstva a když nejíte pětkrát denně, budete vymetat lednici v nočních hodinách. To tak! Nevěřte těm závistivcům, budete spát jako dřevo, to vám garantuji.
   Na jedné z návštěv jsem se paní doktorky s milým úsměvem zeptala, jak je stará a jestli je spokojená se svým životem. Dostala jsem ji tak nenápadně do pozice pacienta a já byla na chvíli paní psycholožka. Trvalo to pět minut, než si tuto skutečnost uvědomila a usměrnila mne. Shazovala jsem kila už jen z pocitu, že paní vědkyni pěkně vytáčím. Nemohu si nevzpomenout, jak jsem vyplňovala psychotest a vyšla jsem z něho celkem slušně. Paní doktorka to nechápala. Tak jsem jí obeznámila s tím, že umím odpočívat a relaxovat a ona to evidentně neumí.

   Na posledním  sezení  jsem se oblékla elegantně, namalovala se a obličej naladila do zářivého úsměvu. Nevím, zda mne oči nešálily. Paní léčitelka trochu přibrala v pase, ve tváři zkulatěla a vypadala spokojeně. Je možné, aby můj nezodpovědný přístup k léčbě způsobil takovou změnu v jejím životě? Možná si nevědomky vzala k srdci můj přístup k životu. Byla jsem celá blažená. Znáte ten krásný pocit, když dostanete soupeře na svoji stranu a on o tom ani neví? Trochu pohubnout ale musím. To musíte vy všichni, kteří se ztotožníte s mými radami. To proto, aby všichni ti dietologové a výživoví poradci měli s námi trpělivost, předčasně to s námi nevzdávali. Následně pak,díky nám, měli šanci na radostnější a lepší život.