Ženy budiž pochváleny! - fejeton

   Zvláštní - ačkoli je na Zemi přibližně každý druhý člověk ženského pohlaví, je obecně žehráno na nedostatek žen. Prý chybí na manažerských postech, v politice, armádě a kdovíkde ještě. Naše společnost (a jí podobné) je prý řízena muži a díky této skutečnosti to s evropskou civilizací špatně vypadá a zle dopadne.

   Skutečně nerad bych přiléval olej do ohýnků bojovně naladěných feministů a feministek, ale přesto si dovolím nesměle nesouhlasit. Mám-li být zcela upřímný, zastávám stanovisko zcela opačné - jsou to právě ženy, které řídí svět. K tomuto závěru jsem dospěl na základě všeobecně známé premisy a celou hypotézu mohu podpořit mnoha historickými příklady. Své přesvědčení stavím na faktu, že žena je tvor dokonalejší a složitější - není divu, vždyť Adam byl pouze prototypem a každá prvotina má své mouchy či jiný hmyz, zkrátka slabá místa. Eva byla stvořena později, důkladněji s větším citem pro obsah i pro formu. A ovládl snad první muž svou ženu? Kdeže, opak byl pravdou! Podlehl jejímu naléhání, schroupali společně jablko a bylo po ráji!

   Poučené ženy totiž dobře vědí, co platí na notoricky nepoučitelné muže - osvědčené, tu utajované, tu vyzývavě nabízené půvabné tělní zbraně. Bojují s nimi tak rafinovaně, že si většina pánů tvorstva ani nevšimne, že už jsou dávno omotáni kolem ženských prstíků.

   Vojevůdce Holofern přišel kvůli Juditě o hlavu, silák Samson dosilákoval díky Dalile a excelentní ukázku ženské nadvlády nad muži předvedla egyptská Kleopatra. Přesvědčila Caesara, aby jí vybojoval trůn, povila mu syna a těšila se, že budou společně vládnout (rozuměj: ona bude vládnout) celému tehdejšímu světu. Jenže několik naivních senátorů Gaia Julia propíchalo jako řešeto. Kleopatra hořce zaplakala, upřímně zatruchlila, ale jen do té doby, než spočinula v náručí Marka Antonia. Tomu porodila potomků dokonce povícero, jenže rozhodující bitvu její milý prohrál. Chtěl být totiž raději s ní, než velet vlastním vojákům. Egyptská královna opět zaplakala, ale hned se pokusila vrhnout do objetí konečného vítěze - Augusta. Ten hrubián ale s poukazem na její věk nechtěl, a tak se nechala radši štípnout kobrou.

   I přes výše zmíněné příklady si myslím, že ženy by muže ovládat měly. Mám-li zevšeobecnit - jestliže muž nenajde společnou řeč se ženou (či ženami), nekouká z toho většinou nic dobrého. Robespierre to s něžným pohlavím neuměl a stal se řezníkem francouzské revoluce a zrůdný rakouský frajtr Adolf také ženskou náruč nijak zvlášť nepotřeboval. Vždyť Braunové spolu se svatebními šaty nabídl rovnou umrlčí rubáš.

   Zkrátka - ženy svět zkrášlují, zpříjemňují a činí jej snesitelným. Třeba jen proto, že svou moudrostí brzdí muže, aby nedělali úplné voloviny.