Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJiří Křtitel Doležal
Autor
Movsar
Toto je svědectví Jiříkovo, když k němu básníci z Prahy poslali zástupce umělecké fronty, aby se ho otázali: Kdo jsi? Odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, urovnejte cestu Básníkovu.
Oděn do kůží, žvýkaje luční kobylky máčené v medu, vstoupil do místnosti muž divého vzhledu. Společenství básníků utichlo. Na to ale zvolal muž: Čiňte pokání a dejte pokřtít své básně. Jsem Jiří Křtitel!
A básníci pomalu přicházeli ke Křtiteli, jeden po druhém, a vydávali mu do rukou své básně. Někteří je měli napsané na papyru, někteří vyryté do voskové tabulky, jiným báseň svítila z displeje chytrého telefonu a byli i takoví, co báseň přeříkali. Křtitel už nejedl své kobylky, jen občas potáhl z aromatické cigarety, soustředěn na svůj úkol. Z pódia, kde křest probíhal, už sestupovali básníci jako znovuzrození, jejich básně byly náhle nadány hlubinou.
Pak náhle Křitel zvolal: Hle, přichází za mnou někdo silnější, než jsem já. To on vaše básně bude křtít Duchem.
A skutečně, zpoza plenty vyšel Vindal ze Žižkova.
7 názorů
snad ano. napadá mě, že existuje nějaký výzkum, podle kt. je lidem lhostejné, co jim druzí vyprávějí, s jedinou výjimkou: když líčí prožitou hrůzu. pokud se tedy lidé ještě vysmívají, je to dobré: stále se poslochají a není jim úplně lhostejné, co druzí říkají, ani když nejde o hrozné věci. anebo jsou to hrůzy?