Rusalka

Rusalka

 

Nevšímala si ho, asi by se to nehodilo. Možná kdyby byla mladší, třeba studentka.

 Svou kávu upíjela malými doušky a aby se nemusela dívat jeho směrem, listovala časopisem, který byl v kavárně hostům k dispozici. Takový časopis by normálně do ruky vůbec nevzala, hodil by se tak pro její  vnučku, samé drby, drby, navíc o lidech,  které neznala .  Žili většinou za oceánem.

Moc se těšila na noviny Národního divadla, které si vezme a ještě večer přečte. Pokud tedy nebude moc unavená. Tak týden se bude rozhodovat mezi předplatným, pak řekne synovi a dotyčné abonmá dostane  k Ježíšku.

Syn se vyvedl. Staral se. Měl radost, že máma nesedí doma.

Kdyby jí viděl, kdyby… chtěl by, aby se na toho pána usmála. A vnučka, ta by řekla: - Babi, sbal ho.

Už stejně došla na poslední stránku. Však může sedět v kavárně, co by ne, má lístek naproti do divadla, nepřišla se sem seznamovat. Proč by musela koukat do stolu. Zavřela časopis a podívala se před sebe. Snad to vycítil, protože se na ni zase se na ní usmál.

 Docela by se jí zamlouval. Vypadal tak trochu jako umělec, ale zase nebyl nápadný. Klasické černé sako, odhadla ho na úředníka nebo inženýra v důchodu... Jen ten šátek místo kravaty mu dodával takový umělecký šmrnc.

Podívala se na hodinky, za chvíli půjde, tak aspoň ze zdvořilosti by mohla, co jí to udělá. Usmála se taky. Usmál se ještě víc a zaklapl desky. Už aby byla v divadle, proč to dělala.

Pokynula na vrchního, asi na to čekal, protože hned přišel. Když si uklízela peněženku zpátky do kabelky, všimla si, že inženýr v důchodu vstává taky. Musí zaplatit, pomyslela si a najednou ji napadlo, co když zaplatil, zatímco ona koukala do časopisu. Toho by si jistě nevšimla. Nebo co když platil hned, jak mu objednávku donesli? Syn to taky tak někdy udělal.

 Pospíchala k východu, ani nečekala na přechodu na zelenou.

Uklidnila se až v divadle. Našla  svoje místo a začetla se do programu. Vedle ní zašustilo hedvábí, hezká slečna, trochu podobná vnučce. Takové šaty by vnučce slušely.

 - Dobrý večer, pronesl mužský hlas z druhé strany. Rychle se otočila.

 - Promiňte,  jestli jsem vás polekal, mám šťastnou náhodou lístek vedle vás, pronesl inženýr v důchodu. - Jan Šedivý, podal jí ruku.

   Vykoktala své jméno, ale snad ho ani nevnímal, hned pokračoval  - Tohle nové nastudování mi připadá moc zajímavé. I když, Haken byl Haken, dodal.

- Vy už jste to viděl?, zeptala se překvapeně. V tu chvíli ale světla pohasla a on si dal prst na rty.

 Chtěla se ponořit do hudby, jak byla zvyklá, ale nešlo to.

Připadala si jak gymnazistka, po dlouhých letech byla v divadle nervózní a nejistá. Těšila se na přestávku. Konečně se rozsvítilo.

-Nestačil jsem vám odpovědět, řekl Jan Šedivý. - Viděl jsem to.  Zpívá  v tom známý. Po představení za ním půjdu, chcete jít taky?

Ani z druhé půlky neměla nic.

Byla nepozorná, rozčilená. Jak ta gymnazistka.

Cestou do šatny dokonce přehlédla schůdek a málem upadla.

• Dovolíte? Jan Šedivý ji zbytek cesty dvorně podpíral.

Možná by mohli do toho divadla chodit spolu, napadlo ji, než její společník dlouze políbil Vodníka, který jim otevřel.

(2016)

---