Malá sezónní Pripjať

Malá sezónní Pripjať

Slunce padá do opuštěných balkonů a koupališť. Prázdné židle a balóny. Žloutnoucí magazíny a na obálkách lidé v plavkách, poslední stopa po životě. Svět věcí odříznutý od světa lidí. Malá sezónní Pripjať.

Záchodová ikonografie

V rozhlase mluví člověk. Fotí si označení toalet v hospodách, symboly pro mužské a ženské. Zachytil tak už Rubensovy akty i šroub a matici. Sběratel kuriozit, svět se ostatně dík digitální technice dávno proměnil v obří kabinet kuriozit. Zatím má velké album a malou reportáž, ale možná jednou téma uchopí vědecky a sepíše celou záchodovou ikonografii.

Rohlíček nečekej

Tady ti neuvaří kakao a nenabídnou křupavý rohlíček. Tady jsi u soudu. Roven hovadu, ať už přicházíš v jakékoli roli. Něcos přece musel udělat, když seš tady. Buď jsi nezaplatil složenku, nebo jsi někoho přivedl na svět a nemáš se k tomu, nebo jsi ze světa někoho sprovodil a teď hážeš zpátečku. Anebo o tom všem něco víš, což je samo o sobě podezřelé. Anebo jsi měl ten blbej nápad a dovolil sis být advokát a za tenhle hnus orodovat. Rohlíček nečekej, ať jsi kdokoli.

Vymknout se řeči

Tím, že stvořil gramatiku, Bůh člověka svázal řečovými schématy. Tak nějak to Nietzsche napsal. Je sobota a noc a lidé se pokoušejí vymknout řeči, rozetnout řetězy jazyka. Jedni to zkoušejí vínem. A skutečně, ti z nich, co zůstali při vědomí, už mluví jak apoštolé o letnicích. Jiní se vyjadřují tělem. Muži se sklánějí nad nahými slovníky, otevírají je a aby nezapomněli, mezi listy vkládají nasliněný prst. A pak jsou i takoví, co zkoušejí výt s vlky, básníky a jinými šílenci. Zkrátka je na každém, jak se o sobotní noci pokusí vymknout předem připravené řeči.