z deníku schizofrenika

z deníku schizofrenika

snažím se každý den věnovat se chvíli sobě, jde to těžce, ale přece... na vratké lodi svého žití a příšery podmořských vod, pluju stále vpřed... schizofrenie mne hází klacky pod nohy, každé ráno se budím s pláčem..(snad že se z toho bílého světa nedostanu..) jsem rozpadlá na kusy a nikdo to neví.. nevím, co mám dělat?! prášky zahánějí jakou koliv činnost, jakýholiv elán do života.. našla jsem na zemi měďák a chtěla jsem víc.. později se ukázalo, že tím měďákem byl právě spadlý list.. tak krásně hnědý.. krásně šustivý..

věčně chodím bez ponožek, kde je ta zima, co slibovali v předpovědi počasí, cos mi říkal.. už je to dávno, kdy jsem si pustila rádio a televizi... nemůžu je poslouchat, vždyť si tam povídají o mně!

zase jsi mi volal, nechci.. ale přece to zvednu.. jsem ukrytá uvnitř sebe a nehodlám ze svého úkrytu vylézt, jsem mušle s perlou a ty zhýralý lovec škeblí

prosím, nenuť mne..