Ranyt: Proměna; Část XC.

Temná psyhcologická fantasy mapující cestu duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Jejich útoky začaly být stále agresivnější. Svého soupeře si už ozkoušeli, nyní nastal čas na opravdový boj. Při dalším střetu zasekl Onyx jednu ze svých čepelí hluboko do krku podivného mutanta. Ten se ihned skácel k zemi a jeho pán zůstal bez zvířete. A tím pádem přišel i o mnoho výhod, nemohl se tak rychle pohybovat a hlavně jeho údery ztratily velkou část důraznosti.

Onyx ostražitě sledoval každý další orkův krok. I bez bestie dokázal být jistě velmi nebezpečný. Navíc ani nevypadal, že by si z této ztráty dělal těžkou hlavu. Hned se postavil na nohy a výhružně se ohnal svým mocným mečem. Vyzývavě zařval. Veliká ústa s dvěma řezáky vespod vydala odporný zvuk. Zaznělo v něm tolik agrese a vůle ničit, že paralyzoval i samotného generála.

Zelený válečník pozvedl znovu s posvátnou vážností zbraň. I když byl teď v nevýhodě, vyrazil ohromnou rychlostí proti jezdci na koni. Ani ten však nečekal, pobídl bělouše do mírného běhu. Přitom napřáhl sekyru a v pravou chvíli ťal přímo pod sebe. Měl zasáhnout protivníkovu hlavu.

K svému překvapení se ale střetly dva kovy, až se od nich zajiskřilo. Mnohem víc zarážející ale bylo, že svalnaté paže svírající meč dokázaly udržet ránu, byť zasazenou s obrovskou silou. Nyní ale v rychlosti vedl ork. Prosmýkl se kolem generála a zasadil mu tvrdý úder zezadu. Naštěstí zasáhl nejtvrdší část brnění, takže ji neprorazil, ale shodil Onyxe z koně.

Válečník padl do bláta rozrytého těžkými botami i kopyty koní. Co nejrychleji se postavil zpět na nohy, přece ale nebyl dost rychlý, další rána už mířila přímo k němu. Jen taktak stihl nastavit do její dráhy vyztužený chránič na ruce. Pouze zázrakem o končetinu nepřišel. Nelenil a svým těžkým smrtícím nástrojem opsal oblouk, jenž měl svůj konec v břišních svalech Rewerana.

Téměř ani nedoufal, že by se mu mohlo podařit dovést ránu k dokonalosti, předpokládal, že ji velitel orků vykryje. Proto měl hned připravený další výpad, který provedl dříve, než si všiml, že se bojovník před ním skácel k zemi. Nezasáhl jej tedy, zbraň jen naprázdno prolétla vzduchem. Poté okovanou botou lehce kopl do těla u svých nohou. Ani se nepohnulo, souboj byl tedy u konce. Podivil se, jelikož si nemyslel, že zásah byl tak hluboký, aby způsobil smrt. Kaluž krve pod jeho nohama ale svědčila o opaku.

Hrdě se na své dílo podíval, a pak se opět vrátil k boji s řadovými pěšáky. Bitva ještě zdaleka nekončila. Zbytky vojska Ulanu se k nim blížily z týlu. Strážci na věžích ale nebezpečí včas nahlásili, proto se útok nezdařil. Vítězství bude brzy jejich, ale ani pak se nezbaví hlavního problému – celé armády nepřátel.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---