Ležíš pod červánky

Věčný mládenec Ramon

Věčný mládenec Ramon už usedl k baru, ke svému koktajlu. Neboť se láme čas. Viržínkem do vzduchu kreslí obrázky, je samé umění. A jak tou modravou drapérií projde některá z přítomných šelem, vrhne na ni chlupatý pohled pána všech zvířat. Rozšíří nozdry, nasaje pach samice a strašlivě zařve. „Klid, Romane. Nejseš tady sám,“ prohodí barman. Dým mizí, noc se mění v ráno.  

Ležíš pod červánky

Ležíš pod červánky, červená ve tvářích. Jako by tě zrodily. Každou chvíli se obloha mění, slunce právě padá do Atlantického oceánu, kde křičí racci a pak mizí v solných mracích. I ty se každou chvíli měníš a křičela bys, ale mizíš. Až ten požár na obloze uhasne, zas tu zbudou jen digitální přeludy.

Před usnutím

Z displeje se jí sype horký písek, jako těžká varlata visí z koruny stromu kokosy a do dálky se třpytí mořská hladina. Miluje ten obrázek. V ložnici už je tma, ale její tvář je osvícena. Cítí to horko, ten klid. Hluboko pod peřinou, v jejích kalhotkách, pulzuje zvíře. Životem rozhýbaná chobotnice. A z dálky už se blíží černí muži se svými bodci… 

Noční autobus

Pár minut před půlnocí uhání Plzeňskou autobus. Dobrá parta z Karlových Varů se po divadle vrací domů? Turistům z Drážďan skončil turnus? Nevím, jen se ten autobus mihnul tmou. A třeba v něm opřeni jeden o druhého usínají neznámí milenci, sladkou únavou. 

Malé milostné setkání

Když se v listopadu v neděli pozdě večer rozmrholí, nemůžeš k tomu slovy už moc přidat. Ulice se lesknou vodou a světly, tramvaje rozvážejí studenty ze vzdálených měst ke kolejím a v hotelu přes cestu blýskne lampička. Někomu bylo úzko, a tak se rozhodl pro malé milostné setkání. Potrvá hodinu. A slovy k němu ti dva moc přidat nemohou.