má panenka

mé panence, která nikdy neměla existovat, ale představivosti se meze nekladou... viď Markétko!

svoboda

 

pomalu

ale tiše

 

v nemocnicích bývá na chodbách

rozsvíceno

snad aby naše sny nezabloudily

 

dávno jsem si na ten

proužek světla zvykla

a raději nemyslela na to

co skrývá za hlukot

 

z čerstvě převlečené postele

(v úterý se přeci převléká)

zírám do stropu

máme po snídani

 

měli bychom být volní

slyšela jsem kdesi

 

ale mříže v oknech

znamenají jisté nebezpečí

uzavřeného oddělení

 

tak už neplač, má panenko

jednou přijde doba

kdy svoboda nebude jen slovo

 

 

 

má panenka

 

mé kroky

nejistě obkroužily zeď

a zůstaly viset

v pravém rohu

 

snad chtěly utéct

z toho bílého království

po paprscích světla

pouliční lampy

 

ruce natahuju vpřed a doufám

že jsi, má panenko, skutečná

vždyť máš i jméno

...

 

uvnitř mne, pamatuješ?

 

 

 

 

 

 

---