Zima

„Mám v sobě chlad hrobu."

- Otto Weininger

„Zima je období s nejnižšími teplotami a nejkratší dobou denního světla…“ říká Wikipedie. Avšak tato slova nedokáží plně vystihnout, co zima doopravdy je.

Skládá se ze čtyř prostých písmen, která sama o sobě nedávají sebemenší smysl. Ona čtveřice písmen tvoří dvě slabiky. Jejich spojením však ještě nevzniká zima jako taková, jen plnohodnotné slovo, všeobecně známé i nemluvňatům.

Shledávám důležitým objasnit vám podstatný objev: Zima je neoddělitelně spjata s třemi složkami: Chladem. A větrem. A tmou. Nechápete? Přiblížím vám to. Představte si ji jako živoucí bytost; člověka chcete-li. Vlastně ne. Zatím si nic nepředstavujte, jen poslouchejte, co vám chci říci.

Chlad.

S chladem se znáte desítky let, jste staří známí přátelé. Nevěřte člověku, který říká cokoli jiného. Lže. Chlad jste totiž potkali jako novorozeňata, už když jste přicházeli z lůna své matky. Popravdě se s ním setkáváte každý den, i když si to přímo neuvědomujete; nebo nechcete přiznat. Vy jednoduše, jen a prostě, bezmyšlenkovitě zavřete okno či dveře nebo se zabalíte do teplého oblečení. Tím se ho však nadobro nezbavíte. Pořád tam vyčkává za oknem, ačkoli se snažíte nevšímat si ho, a dělá na vás ty smutné oči. Co vám budu povídat, vždycky mě dostanou.

Ponořte se do svých nejhlubších myšlenek, vejděte ve své mysli do svého paláce, namiřte si to rovnou do nejvyšší komnaty a pořádně se zapřemýšlejte. Ne takhle povrchně! Zahloubejte se opravdově a upřímně. Dost! Přestaňte číst! Uvolněte se a odpoutejte se od svých sžíravých myšlenek. Přemýšlejte nad tím, co čtete!

Dobře, pokračujte ve čtení.

Chlad se chce stát celý život vaším nejbližším přítelem. Dychtivě se chopí jakékoliv, zdůrazňuji jakékoliv příležitosti, abyste si ho všimli, a drží se jí zuby nehty.

Což takhle si ho jednou pustit blíž k tělu, poslechnout si, co má na srdci, pohladit ho či snad polaskat? Proč ne? Bojíte se snad, že ztratíte část svého drahocenného tepla? Možná, že vám ubude z tělesné teploty, leč získáte energii. Sice ne teplou, natož vřelou. Ani ne studenou či už vůbec ne ledovou. Osvěžující. To je to správné slovo, při kterém vám trnou všechny údy. Osvěžující.

Ach, ten pocit, kdy vás chlad ochromuje, kdy se vám ta podivná energie rozlévá celým tělem a vibruje jím, až se celí chvějete; třesete, chcete-li.

Nejprve vás jen zdrženlivě polechtá po dlani a znecitliví vám pár nepotřebných prstů (Máte jich deset, tak na co si stěžujete, vy měkkoty!). Pak, až se prolomí počáteční ledy, vám ježí chlupy na ruce a vlasy na zátylku; jste jím polapeni.

Závěr: Chlad je jako nejostřejší meč, který proniká k nejvnitřnějším útrobám. A co víc. Máme k němu nejblíž, protože jsme stejní – LEDOVÍ a BEZCITNÍ.

Vítr.

Vítr je mohutný i křehký; krutý i milosrdný; plamen i červánek; ďábel i beránek. Cítíte ho, a přece nevidíte. Stojí před vámi, a přece se prohání napříč celým světem; je i není.

Pokud s ním jste za dobře, pohladí vás vánkem či větříkem. Hraje si s vámi jako vítr a pokud se vám zadaří v životě, pochvalně vás poplácá po zádech jako mírný vichr. Naštvete-li ho, nedej Bože rozlítíte, strhne váš příbytek, vyvrátí okolní stromy a uhodí vás takovou silou, že odletíte několik metrů vzduchem.

Rada: Zjistěte si, kdy je lepší se nechat větrem unášet a kdy zase stát nohama pevně na zemi.

Tma.

Tma je absence světla. Nic víc v tom zatím nehledejte.

Zima je pravá Královna. Vaše jediná žena a milenka zároveň. Chlad, vítr a tma jsou jen prostředky, jak si vás získat. Poctivě.

Má dvě odlišné tváře. Pardon, tři. V jednu chvíli se na vás dokáže dívat smutně, až lítostivě. Pak, až ji pustíte do domu či k sobě pod plášť, se promění v milující bytost. Pečuje o vás jako báječná žena, za dlouhých večerů vám jemnými prstíky přejíždí po zádech a rozmazluje vás; hýčká vás. A nakonec, o chvíli později, když se chcete vydat k teplým plamenům hřejivého krbu nebo ji chcete vyměnit za pár ponožek, kalhoty a kabát, se promění v chladnou, žárlivou bestii. Prosím, nemějte jí to za zlé. Vrhne se na vás jako pes bránící si svou misku žrádla; jako nelítostné dravé zvíře; jako šelma v podobě blizardu. Šlehá vám do obličeje, až vám celý zčervená bolestí.

A přesto, za nějakou dobu později zima zklidní svůj hněv a opět vás polaská svými něžnými dotyky. Aby zhojila vaše rány, vykouzlí na obloze tančící sněhové vločky; maličkaté zázraky nekonečné krásy. Na světě nenajdete dvě stejné, tak moc vás miluje. Pokud vás neobměkčí toto, snad už jen sametový krystalický plášť z jinovatky, kterým s láskou přikrývá trávu a stromy na dobrou noc.

Že to stačilo říci pár slovy? Tak tady to máte: Nastala zima.

---