trhač

Neobvyklé nohavice,
odspoda tahá nit a omotává si ji kolem ukazováku.
Proklatě nízké sebevědomí, pohled zpoza řas
a konejšení.
Tak tě zná, malého trhače nohavic.
Lenivějící hřbety rukou nedosáhnou ani pro odpustek,
který nabízí matka – věčný hromosvod kritických slin,
jen je natočí a ukáže čáry života,   
že ony jsou tady kvůli ní
a očekávání.
Strnulé rty.
Pod nimi starý svět
a cesta necesta na protějších zdech.
Z pavučin lana přes oči a hlubší výdech.
Trhače zmohly televizní reklamy, stočil se do klubíčka.
Matka ho přikrývá larisou,
Po špičkách tančí z úst.
Jako by byla nebyla,
každý prst zvlášť a ani jeden k sobě.
Jen vláčná touha odrazit se…    
tiše jako    jako    modlitební klekátko.
                 Cosi skřípavého, tvrdého, n e o s o b n í h o.

Matka – panenka.
Chemlonové vlásky, dírky nad čelem a vanilková vůně.
Zažloutlé prstíky.
Úsměv v ďolíčkách a strnulý výraz věčné masky.
Jdi a sundej z ní šaty. Potom boty.
Pod nahou gumou zapal čtyři svíčky.  Ať hoří, nevděčnice!

Zouvá si z těla kůži, na patách zkrabatělé torzo stínu.
Kosti se tisknou k srdci.
Slyším je,

nechrastí, jen šustí pod cévou.