Zdendovo automoto čtení

Byl jsem vyzván k vydání počtu. „Hele, ty máš pocit, že ses tou úvahou dopustil něčeho ze stereotypu vybočujícího?“ zeptal se kritik pod článkem o spojnici mezi terorismem a automobislismem (Berlín vs dálnice).

Na mých pocitech nezáleží. Dokonce nezáleží ani na tom, jak jsem článek myslel, co mě vedlo a co jsem chtěl sdělit. Vše je věcí interpretace. Jakmile je text v oběhu, už nepatří autorovi, jak by si snad přál velký obhájce autorství Milan Kundera (viz např. esej Nechovejte se tu jako doma příteli). Text v oběhu je věcí veřejnou, jeho smysl určují čtenáři.

U naříkaného textu jsem si ale nemohl přát lepší reakce než ty, které přišly. Dokonale totiž odpovídají na kritikovu otázku. Bezezbytku se staví proti takovému srovnání, přičemž si za argument pro zachování automobilismu berou i taková klišé, jaké bylo vtěleno do odpovědi: A jak bych se dostal do obchodu. Na koni?!

Slavoj Žižek v jednom textu upozornil na to, že pro současného člověka je snazší představit si konec světa nebo útok mimozemšťanů, než konec stávajího systému liberální demokracie, potažmo kapitalismu. Už jsem tu myslím jednou psal, že tohle lze nejspíš vztáhnout i na automobilismus. Stereotypem je tedy přesně to, co vyjádřil kritik a několik jeho přikyvovačů. A ono „vybočující ze stereotypu“ je předmětem textu, jenž nebyl, protože nemohl být pochopen, ale pouze odmítnut.