Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNarozeniny
Autor
malej_blazen
Vrátil jsem se sám k sobě -
co zbývalo mi - - -
Vrátil jsem se sám k sobě
a k tomu pár ran (krá - krá)
na zádech v úpění,
když do nového jitra vstávám.
Co? Kam? A komu?
zbývá snad již jen - koho co
k oslovení však již se nedostanu.
Není proč
a není koho -
Dnes slavíme tvé narozeniny
a před pár dny dopsal jsem tvou smrt
Samé paraboly a žertíky,
odkazy a také několik citací,
že mi však chybíš
k tomu jaksi nedošlo.
(stálo by to mnoho úsilí
jenom tak to prostě napsat)
A tedy co zbylo mi?
Vrátit se k sám sobě -
Co našel jsem?
Nejisto
k tomu tmu
jako, když bloudím kudy kam
stále a znova
o co víc, že jsem si uvědomil,
když umřel si,
jako malej kluk se stále ocitám
v těch stále stejných situacích dokola:
K zbláznění!
K zděšení!
Peklo!
A jediné, jediné co dodává mi klid
je jakýsi neurčitý pocit
důvěrně známých prošlapaných bot,
které po tobě jsem zdědil - důchodky, ale hřejou
dědo...
Tak připijme si a oslavujme dnešních jednadevadesát let.
Čin - čin.
3 názory
...tohle neni text pro blby....*)...s pokorou rikam :ja znam podobny pocity...
líbí se mi ten tušenej rozpor mezi samotným návratem k sobě a skutečností, že hrdinovi básně se až tak moc k sobě samému vrátit nechtělo... líbí se mi i pocit zmaru probleskující mezi slovy
nelíbí se mi mnohomluvnost a místy pseudoarchaické vyznění (asi kvůli inverzím), nelíbí se mi neobratnost v některých úsecích (např. dvakrát již ve druhé sloce, zájmena, bez kterých by se text obešel... ), přemíra otázek (stejně na ně hned odpovídáš, takže mi připadnou zbytečné) a přemrštěná zvolání (peklo! a podobné)
závěr je takový rozpačitý... nějak mi nezapadne do celkového konceptu - nejdřív návrat k sobě a pak smrt blízkého člověka... anebo možná nechápu souvislost...
(ale jsou to jen moje dojmy... někomu dalšímu to třeba sedne)