INTERMEZZO – VYTVOŘÍM PRO TÝŽ OBJEKT NOVOU MYŠLENKU.

 

 

včera

 

Zvedavy 08:08

Ještě poznámku k tomu včerejšku, dobré ráno: Přicházela liduprázdnou ulicí ve 14:35 směrem od předměstí za nádražím. Lázeňští hosté chodí v párech nebo skupinách. To by znamenalo, že s Luhačovicemi má něco společného. Poznávací znamení: dobře ušité červené šaty s příměsí odstínu ostré oranže.

 

Markéta 11:34

Nevim cemu rikate predmesti,nic takoveho tady nemame.Mohla jit z prace,na autobus.

 

Zvedavy 11:51

Tamtěm panelákům směrem na Brod. ... Není v jejich směru nějaká nová průmyslová hala? ... Jistě, jistě, přesně tak jsem taky uvažoval. Až nastane zase teplé počasí, postavím se tam někdy v dubnu na místo, a budu ve stejnou dobu sledovat. … Ale do té doby musím ozkoušet i jiné možnosti. Třeba tady ty dotazy, jestli dotyčnou někdo tenkrát nepotkal. Nebo zda mi ji podle mého popisu kdosi nepomůže identifikovat. … Teď zrovna dělám recenzi na pár abstraktních obrazů mého kolegy, a rozmýšlím při tom, že si někde blízko luhačovického nádraží pronajmu billboard. Na měsíc to stojí 5000, ale nevím, kde blízko toho nádraží ve směru Nádražní ulice nějaký takový billboard stojí. Místní by takovou maličkost vědět mohli, chodí kolem ní… Ty červené šaty, jak jsem je zmínil, byly určitě značkové. Z toho by plynulo, že taková archetypální Smrt není žádná chudá chýš.

 

Markéta 14:05

A co az budete vedet kdo to je?Co ji jako reknete?Ona ma urcite rodinu a tohle cele je,prominte,ale je to k smichu.

 

Zvedavy 16:30

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

(V této verzi, v níž nelze publikovat obrázek, jsem jej musel nahradit čímsi jiným.)

 

Zvedavy 16:32

Pokud bych se dozvěděl, o koho se jedná, pozval bych ji třeba do cukrárny. Pak bychom se celé té historii zasmáli. Načež by ji byl po mé smrti vyplacen onen milion – pokud ovšem ji objevím před 9. 11. 2017. … Tady posílám obrázek, neboť ta věc, jak ji vedu, v mnohém souvisí s tímto citátem filozofa Wittgensteina. … Nepřipadá vám nějak divné, že pokud nenajdu toho člověka, bude platit, že jsem potkal živý archetyp Smrti? … Zatím je ten průběh půl roku pro mne hodně zajímavá příkladová zkušenost.

 

Markéta 16:42

Myslim ze vam preskocilo.

 

Zvedavy 16:49

Taky mi to tak někdy připadá, to ano -- jenomže je nutno posoudit, jak jsou ve kterém konkretním případě postavena kritéria rozumnosti. ... Příběh sám o sobě, byť naoko bláznivý, popřípadě podivný, nebo tak nějak pro běžnou zkušenost nepraktický, mi připadá docela zajímavý. A sám jsem vlastně zvědav, k jakým příštím rozvíjejícím zážitkům nebo zkušenostem mě dovede.

 

Doručeno  Přečteno  Tato fotka byla nahlášena a byla z vašeho chatu odstraněna. 

 

.

 

ST 10:37

Vas pribeh je zajimavy,ale o temetu a rozmisteni soch rozhoduji lazne luhacovice a.s.,muzete se obratit na ne.

 

ST 15:51

To téma samo je tak šílené, že se s ním přece do medicínského prostředí obrátit nemohu.

Navíc: připomínat jakkoli smrt v Luhačovicích, které jsou ozdravovnou? Městem zdraví, dlouhého života -- kde se život spíš dává, nežli bere. To bych jim tam tak leda kazil kšeft!

 

.

 

ST 8:42

Letos 3. srpna jsem ve 14:35 zažil v Luhačovicích zcela střízlivý historku, o níž ani po půlroce nedovedu rozhodnout, zda jsem tenkrát potkal reálnou ženskou osobu, anebo živou podobu mé příští krásné Smrti. Tedy nikoli smrti jako běžného fyziologického faktu, nýbrž cosi jako živoucí archetyp Smrti. Foťák jsem měl, nesvedl jsem zmáčknout, ohlédnout se taky ne, vydat se v jejích stopách taky ne. Pro mne všechno jindy běžné úkony, tentokrát jsem měl na příštích 5 minut v hlavě naprosto vygumováno.

A tak si říkám, jestli by na dotyčném místě neměla stát socha, kdysi dávno se tak dělávalo. Asi tak.

Přeju upřímně zdar v příštích časech!

 

ST 16:17

Dobry den, je mi jedno co jste videl a nezajima me to. Mam sve starosti a ne si tady s vama psat o nejakych bytostech.

Deluji za pochopeni

 

ST 17:22

Přesto děkuji za zájem a přeji ve starostech zdar.

Konec chatu

 

.

 

28.12.2016 12:44:31        agáta5

mě to nepřijde jako fejeton, prostředek jaktakž chápu, to okolo mi je zapovězeno ... možná taky tím, že autor píše velmi zvláštním stylem, řekla bych špatně rozuzlujícím... hihi

 

28.12.2016 16:40:56        b.l.moott

Je to zřejmě určeno pro ty, kteří jsou schopni rozumět ... Pro účel začnu související otázkou: Máte někoho známého v Luhačovicích, popřípadě z Luhačovic? ... Pokud ano, posléze začnete určitě rozumět. ... Nebo snad někoho, kdo letos dne 3. 8. v odpoledních hodinách v Luhačovicích fotografoval?

 

.

 

OPRAVDU BY NĚJAK ČTENÁŘSKÉMU ZÁJMU, ČI DOKONCE ANGAŽUJÍCÍMU SE ZAUJETÍ, NĚJAK POMOHLO, KDYBYCH SE ROZHODL JINAK, ZABÝVAL SE NĚJAKÝM JINÝM TÉMATEM?

 

A CO BY SE NÁSLEDNĚ TAK ASI DĚLO JINAK, ALE KAMSI ZŘETELNĚJI VPŘED, KDYBYCH SE V SOULADU S WITTGENSTEINOVÝM CITÁTEM Z OBRÁZKU ROZHODL ZAJÍMAT SE STÁLE TÝMŽ TÉMATEM – ALE (S) NĚJAKÝM JINÝM ZPŮSOBEM MYŠLENKOVÉ KONCEPCE?

 

Ale tohleto napohled snadné překlopení čehosi bude hodně těžké, poněvadž stejné dosavadní postupy jsem už opakoval mnohokrát a starého psa novým kouskům nenaučíš, jak známo od věků.

 

„VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!“

 

Snad z této situace popsané předchozím 4 větami je snad dostatečně zřejmé, co to znamená ono myslet, a kdo čehosi takového je schopen.

 

Já upřímně přiznávám, třebaže jsem mnohé v souvislosti s tímto dílčím luhačovickým příkladovým objektem zkusil, že já prozatím ne.

 

dnes

 

Poněvadž až do času hodinu před půlnocí včerejšího večera se mi taková možnost zplodit cosi z ničeho, jevila ne pouze nepředstavitelnou, nýbrž i neuskutečnitelnou.

Ve Wittgensteinově smyslu tamtoho jeho citátu: mi nemyslitelnou.

 

Nikdy by mě nebyla napadla; myšlení zřejmě vyžaduje jakýsi druh soustředěnosti, jehož zdejší domorodci nejsou schopni.

 

Zhruba před týdnem jsem se počal fotit uvnitř krabice, aniž bych býval sebeméně tušil, že to bude nějak souviset se včerejším výsledkem – dokonce jsem tamty fotky týden staré mínil jako první krok k jakémusi svému pokusu o příští záznamy po způsobu televize. Webkamerou uvnitř noťasu snímat komentáře mé mluvící hlavy prostrčené papundeklovým dnem, vše ve prospěch tamtěch příštích luhačovických pátrání.

 

Tolikrát zveřejněný Wittgensteinův citát jsem vyexcerpoval loni, a fejsbuk mi jej předevčírem nebo včera připomenul přesně na den po roce, jak už to mívá zcela obyčejně ve zvyku.

 

Všechno nutné jsem tedy měl připraveno k mání, přes všechno namáhání mysli se cílený bod, jehož podobu jsem vlastně neznal, jevil být hodně daleko.

Mimo uchopitelnost vzdálený.

 

Jak včera večer došlo k tomu zvratu, nezrekonstruuji přesně, ale z nedostatku jiné inspirace jsem do příslušného řádku googlu vložil heslo: hledání konceptuální umění – znáte Ajvazovu knihu Lucemburská zahrada?

 

Část z toho, co uvnitř měl v milionech odkazů, stroj na mě vychrlil, a hned na druhém řádku po začátku i fotografii Ivana Kavky, konceptualisty, neboť ten je zřejmě ve volných chvílích landartisty i lovcem motýlů, jak soudím podle toho, že na dotyčném obrázku držel oběma před sebou entomologickou krabici s jakýmsi napíchaným obsahem.

 

Byl jsem již za týdny beznaděje z absence rozvíjejících nápadů uvnitř naplněn – proto jsem uviděl.

 

Krabice na motýly!

Entomologická krabice!

 

Přesný obraz i bilance skoro půl roku trvajícího prázdna bez nálezů, jež je naráz možno takto ilustrativně zpodobit.

 

.

 

Ihned vzápětí mi byly jasné další možné rozvíjející nápady, všechny jsem prozatím odvrhnul – když tuto prázdnou krabici uvidí blbec, teleoklinně se nepodílející, bude mu poznovu či opět významem zcela jasná i opodstatněná věc připadat jako záležitost nějakého šílence.

 

Přitom já v souvislosti se srpnovou luhačovickou nic nalezeného nemám, takže nemám co vizualizovat, zpodobnit.

Přičemž současně v jiné verzi výkladu zcela reprezentativně i důsažně ano.

 

Z tohoto důvodu pro mne plyne jedno zásadní shrnutí: je proto pro mne v takovémto prostředí všeobecné hlouposti v příštím roce zcela zbytečné cokoli psát.

 

Což vyslovuji s jistotou stejné opodstatněnosti, jako když jsem v roce 90. na FAMU veřejně řekl, že v této zemi není potenciál na to, aby v ní v příštích 20 letech vznikl jediný hraný film.

 

Jak i stalo se.

 

 

 

 

.

---