Úchylná žena

Příliš velkorysosti jsem vám v minulých dnech věnoval. Zdaliž nebyly tyto dny nejšťastnějšími ve vašich životech? Každému, kdo si o to řekl, napsal jsem pár vět. Obestřít je hedvábím a uchovat na věčnou paměť, tak by se každý z vás, obdarovaných, měl k věci postavit. Nemyslete si, že každý z vás, kdož utrousí pod mým dílem jedovou slinu, bude obdarován mou pozorností. Nuže tedy ještě jednou:

Jako když se na obloze objeví čtyři slunce je chvíle, kdy se žena holedbá svou úchylností. A přece se to stává. Tak jako se to stalo tady, ano, mezi vámi se ohlásila jistá žena a vyprávěla vám. Vyprávěla řečí jalovou, neboť má za to, že psát znamená jen drmolit na tetkovský způsob; že snad literatura je jen pavlač pro babice. O to teď ale neběží. Co ve své řeči ukryla? Nic menšího než svou lásku, a ta láska je více než podivná. Svou řečí nechala plavat výkaly. Nebyly její, nýbrž jejího milého. Aby bylo o věci jasno, spojila výkal s rybou, symbolem více než výmluvným. Erotika podaná s gustem. Inu, mé gusto to není, ale Marcela.K je z jiného těsta. Brrrrrr.