Svědci zmizení distance

Svědci zmizení distance

„Člověk je ten, kdo slyší volání, jež prolamuje mlčení noci světa a přivolává syna země ke svědectví řeči.“

Takovým jazykem už dnes nikdo nemluví; ani filosofové ne. O člověku se mluví střízlivěji, pokud vůbec, jako by jeho definice byla vyčerpána. Ale ať už je dnes kýmkoli, je to ten samý člověk, o kterém meditoval Eugen Fink. A jeho svědectví odpovídá době, v níž se ocitl. A tak namísto pera a listu papíru bere do rukou digitální přístroj, neboť je především přítelem techniky. A když chce podat zprávu, pak nejčastěji o svém naladění: vybere z rejstříku předem připravených symbolů a stisknutím jednoho tlačítka je okamžitě zpřítomní adresátovi. Kromě těsného vztahu s technikou jsme také svědky zmizení distance. Trochu němými, ale svědci málokdy bývají dokonalí.

O nemožnosti změny

Filosofové už dříve formulovali jednu zvláštnost postmoderní situace tak, že názory lidí ve veřejném prostoru ztrácejí schopnost proměny ve společenskou energii, s jejíž pomocí by bylo možno dosáhnout politických změn. Internet umožňuje sledovat postoje ve společnosti přímo on-line, a i když jen části společnosti, díky zvyšující se dostupnosti elektronických služeb přesto stále větší části.

Narážím ne několik významných fenoménů mediálně-politické scény, jakými jsou prezident, ministr financí, téma uprchlictví nebo kupříkladu postoje k EU. Kdyby byla některá z ikonických postav usvědčena z jakéhokoli jednání nebo se v rámci evropské politiky změnilo cokoli, příslušná názorová skupina s neuvěřitelnou disciplínou, dosud typickou jen pro členy militantních hnutí, islamistické teroristy nebo komunistické voliče, svou ideu neopustí. Několik kauz, které by dříve, pokud by existovala vůle odhalit je, byly pro jejich aktéry fatální, dnes nejenže nic neznamenají, ale dotčený názorový tábor ještě utvrdí v jejieh přesvědčení, totiž že ti druzí jsou nepřátelé a lžou, a zvýrazňuje potřeba ještě větší podpory své věci.

Ještě před pár lety se v diskusích skloňovalo téma „polarizace společnosti“. Dnes to už není třeba, zdá se, že společnost je polarizována definitivně. Zatímco dříve ale existovala nějaká vůle k proměně názoru pod tíhou veřejného skandálu nebo prostě jen faktické změny směru, zdá se nyní, že taková schopnost vymizela.   

Úvodem zmiňovaná tendence se tedy proměňuje v ještě něco jiného, co bych vyjádřil takto: z nemožnosti proměnit své názory v reálný posun věcí jsme se dostali k nemožnosti v reálných posunech věcí proměnit své názory.