O nemožnosti změny

Filosofové už dříve formulovali jednu zvláštnost postmoderní situace tak, že názory lidí ve veřejném prostoru ztrácejí schopnost proměny ve společenskou energii, s jejíž pomocí by bylo možno dosáhnout politických změn. Internet umožňuje sledovat postoje ve společnosti přímo on-line, a i když jen části společnosti, díky zvyšující se dostupnosti elektronických služeb přesto stále větší části.

Narážím ne několik významných fenoménů mediálně-politické scény, jakými jsou prezident, ministr financí, téma uprchlictví nebo kupříkladu postoje k EU. Kdyby byla některá z ikonických postav usvědčena z jakéhokoli jednání nebo se v rámci evropské politiky změnilo cokoli, příslušná názorová skupina s neuvěřitelnou disciplínou, dosud typickou jen pro členy militantních hnutí, islamistické teroristy nebo komunistické voliče, svou ideu neopustí. Několik kauz, které by dříve, pokud by existovala vůle odhalit je, byly pro jejich aktéry fatální, dnes nejenže nic neznamenají, ale dotčený názorový tábor ještě utvrdí v jejieh přesvědčení, totiž že ti druzí jsou nepřátelé a lžou, a zvýrazňuje potřeba ještě větší podpory své věci.

Ještě před pár lety se v diskusích skloňovalo téma „polarizace společnosti“. Dnes to už není třeba, zdá se, že společnost je polarizována definitivně. Zatímco dříve ale existovala nějaká vůle k proměně názoru pod tíhou veřejného skandálu nebo prostě jen faktické změny směru, zdá se nyní, že taková schopnost vymizela.   

Úvodem zmiňovaná tendence se tedy proměňuje v ještě něco jiného, co bych označil takto: z nemožnosti proměnit své názory v reálný posun věcí jsme se dostali k nemožnosti v reálných posunech věcí proměnit své názory.