Dvanáct rozhněvaných mužů

Dvanáct rozhněvaných mužů

Možná teď někde, daleko odsud, dvanáct rozhněvaných mužů kohosi soudí. V dlouhé řeči zvažují všechna pro a proti, a chvílemi to hrotí. I spánek obětují spravedlnosti. To my, obyčejní hříšníci na odvrácené straně země, bez závazků k dobru, můžeme spát. A stejně neusneme. 

Světlo měsíce

Do pokoje padá světlo měsíce. Někdo z něj možná umí číst jako z hieroglyfů; jinému neřekne nic, třeba jen tak dolehne na kraj srdce.

Holka přes ulici

Ulice už nehraje na pusu, nastala noc. Holka naproti leje si vodku do džusu, všeho je na ni moc. Pozoruju ji, v okně bez záclon, možná si právě řekla: ať mě jak teroristu odpálí útočný dron. Ale nepřiletí, jako by i smrt byla vybírává.

Chlapci s puškami

Stojí tu se svýmu útočnými puškami Bren, chlapci v černých kombinézách. Raděj by někde v teple pili pivo a jedli uzené a k tomu křen, a měli z toho slast. Ministr je ale v rámci své kampaně vyslal bránit vlast! Už je ti bezpečno, děvče?