Fantastické životopisy

Když se v renesanci zrodilo pojetí umělce jako individuality, stále sice ještě omezované mocí zadavatelů, vneslo to do prostoru i nový žánr, totiž biografii umělce. Nepřekonatelnou v tomto směru je kniha Giorgia Vasariho, ale příspěvky k věci nebyly jen vážné, bizarrerií naditý je kupříkladu vlastní životopis zlatníka Benvenuta Celliniho.

Dnešní názorová výměna tady a téma „telefonního seznamu českých básníků“ Nejlepší české básně 2016 mi žánr fantastické biografie připomněly. Čtu třeba toto:  .. manžel Ivony Pekárkovej, enfant terrible slovenskej poézie a internetu, zakladateľ OZ Literis, v minulosti organizoval festival Siete či množstvo autorských čítaní na Slovensku. Vydal dve zbierky - Spam a iné (2009) a Modlitba za Felvídek (2013). V současnosti pokračuje ve své angažované tvorbě..

Říkám si, že nejen umění postmoderna nechala upadnout až na samé dno, ale už i prosté informativní texty informační doba semlela do nevábných karbanátků. Kdo píše o sobě, ten musí nutně „vyhořet až ke dnu nábojnice“, řečeno s básníkem. Ale vyhořet lze na různé způsoby. Můžete bafnout jako zrezlé vafky, anebo můžete odpálit střelu dum-dum. Jako zmiňovaný Cellini. Kdyby autor o sobě napsal, že ve rvačce zabil soka, organizoval Slovenské národní povstání a oplodnil tři tisíce žen, zůstal by básníkem. Takhle zůstane jen manželem Ivony Pekárkovej..