Proces

„Jdou sem, voni samozvanej kazateli,“ uhodil Kaifáš autoritativně na zatčeného. „Donesly se nám stížnosti, že porušujou veškerý zákony, včetně těch přírodních!“

„Zákony? Jsou od té dobroty a řeknou který. To si rád poslechnu.“

„Že jim huba neupadne, šarlatáne! Kdo tuhle léčil v sobotu, kdy Žid nesmí na práci ani pomyslet? Máme devětatřicet zakázaných činností, které...“

„No a? O šábesu je přece dovoleno vykonávat to, co se nedá odložit. Však oni by mluvili jinak, kdyby se na smrt roznemohli zrovna v pátek večer. Navíc - já nejsem lékař, tudíž pro mě léčení není práce.“

„A teď jich mám! Teď se sami posadili na vějičku, protože se dostáváme k dalšímu obvinění, totiž že si vykládaj zákon, jak se jim zlíbí!“

„Já? A co potom dělaj oni? Psáno... Ale jo, tady můžu, psáno jest - Šest dní budeš pracovat, ale sedmého dne odpočineš. Ale to je jim málo! To jim nestačí! Oni si z pilnosti navíc ustanovili, kolik přesně je dovoleno v sobotu ujít kroků, že zabít blechu je ještě košer, ale veš už ne... To skrzevá jejich fantazírování našinec v životě neochutná svíčkovou!“

„Fujtajxl! Slyšeli jste ho? Svíčko... Ani z huby mně to neleze. Každej přece ví, že maso a mléko se za žádnejch okolností nesmí ocitnout spolu. Ani v jednom okrese, natož v jídle! Po požití jakéhokoliv masa je třeba šest hodin čekat, až bude zcela stráveno, než se člověk napije mléka, aby se s ním maso v žaludku nepotkalo.“

„No tak viděj to, Kaifáši. Přitom jest psáno pouze - Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky. To NEZNAMENÁ, že je třeba vlastnit dvě sady všeho nádobí, talířů a příborů, rovněž tak dva samostatné dřezy a dvě spíže, jednu na masité a druhou na mléčné pokrmy. A pokud se člověk jednou zmýlí, musí dům do základů vypálit, aby nic nemohlo být znovu použito. Jim zkrátka nestačí, že jsme nuceni dodržovat srandovní zákony; oni k nim ještě museli vymyslet pitomé rituály!“

„Ale to ne já! To farizejové, saducejové, levité a celá velerada! Tak pánové,“ obrátil se žalobce na Sanhedrin, „snad se mě zastanou, ne?“

„No, jak to vidím já,“ nechal se slyšet Kaifášův tchán Anáš, „tak - jeden blouznivec může víc otázek nadělati, než mu deset mudrců stačí odpovídati. Ostatně máme na něj ještě tu mrzutost v chrámu, kde zpřevracel stoly směnárníkům; to je výtržnictví, a na to jsou Římané alergičtí. Já myslím, že ho ráno zavedeme k Pilátovi. Ten, mně se zdá, na pavlačové diskuse s provinilci moc nedrží.“
Na ta slova velekněz roztrhl své roucho, aby paní Anášová měla druhý den práci a neměla roupy zevlovat po shromážděních, a šlo se spat.

***

Ráno se průvod vydal částí města zvanou Akra, podél západní strany chrámu až do paláce Pilátova, jenž strměl oproti velikému náměstí. U západní brány stála strážnice římské posádky, proti ní byla zbudována terasa s kamennými sedadly. Z této plošiny, zvané Gabbatha, vyhlašoval Pontius rozsudky. Prefekt, obklopen římskými důstojníky a legionáři, ležel na mramorovém lehátku.

„Salve Praefectus Pilatus!“ osmělilo se velekněžstvo.

„Salvete, salvete, copak mi nesete? Ale rychle, jsem z toho lehátka celej otlačenej. Já nevím, proč protokol předepisuje k přijímání deputací zrovna mramor.“

„Vedeme ti buřiče k ukřižování. Totiž k soudu a ukřižování.“

„Už zase? To je tento týden už čtvrtý. Já nevím, jestli vůbec máme tolik křížů. Odkud je ten povstalec?“

„Z Nazaretu.“

„Vida, tak on je z Galileje? O Galileu se přece stará Herodes, který je v těchto dnech náhodou v Jeruzalémě, ne? Buďte tak hodní, udělejte mně tu radost a běžte k němu, já si nebudu kazit takové pěkné dopoledne.“

I vypravil se reptající zástup k Herodu Antipovi, tetrarchovi Galilejskému, který byl v těch dnech náhodou v Jeruzalémě.

***

„Tak ty jsi ten věhlasný eskamotér, mág a iluzionista?“ vyzvídal Herodes. „Jsem rád, že tě poznávám. Nepokaz si to. Co tě sem přivádí?“

„E?“

„No dobrá, vidím, že tě přivádí řičící dav zmobilizovaný kněžskou oligarchií. Ale teď vážně, ty jsi skutečně syn Boží?“

„Proslýchá se to.“

„A je taky faktum, že jsi král židovský?“

„Někdo by to mohl takto interpretovat.“

„Doslechl jsem se rovněž, že konáš veliké zázraky.“

„Jdou takové zvěsti.“

„Vážně umíš léčit malomocné a křísit umrlé?“

„Kolují podobné řeči.“

„To je zajímavé, kolika různými způsoby je možno říci - já nevím. Tak co s tebou? Víš co, popřemýšlíme, a já řeknu Salome, aby nám zatím zatančila. Ona umí takový hezký taneček se stříbrnou mísou... Neslyšel jsi o tom?“

„Šíří se nějaké informace tohoto druhu.“

„Tak dost! Jestli jsi mě chtěl nakrknout, tak se ti to vážně povedlo! Až si říkám, jestli můj taťka, Herodes I. Ukrutný zvaný Dobrotivý, neměl být tenkrát důslednější! Tady máš bílé roucho, abys mě nepomluvil, že jsem lakota, a plav zpátky k Pilátovi; že ho nechávám pozdravovat.“

***

A shromáždění žalobců zpátkem se odebralo touž cestou, kterouž dříve bylo přišlo. Od těch dob jest v souvislosti s návštěvou úřadů vžito trefné úsloví - choditi od Pontia k Pilátovi.

Prefekt, jenž znovu uzřel pod okny onoho muže, jemuž houfec lál, klnul a spílal, vystoupiv ruče na Gabbathu zvolal: „Já teda nevím, co na něm furt vidíte za mouchy. Ale co, tak mně toho vyvrhele teda přiveďte. Aspoň si na něm vyzkouším nový škleb, který jsem se ráno naučil, trochu ho vystraším a pustím.“

Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi kámoš císařův, anžto každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři, a to se řekne!“

„Hele nedržkujte, lůzo. Kdo vám postavil vodovod?“

„No jo, postavil, ale z našich peněz!“ stála si na svém lůza.

„Z jakých vašich? Čí hlavu a nápis vidíte na mincích, co? A neříkal snad tento odsouzený, pardon, podezřelý - Co jest císařovo, dejte císaři? Můhehe, to bylo od něj chytré. Zase na druhou stranu už chápu, proč vám tak leží v žaludku. A víte co, já na něm neshledávám žádnou vinu,“ ukázal Pilát na obviněného nahým prstem a dodal: „Ecce hetéro! Nebo ecce homo? Ále, tak či tak - je propuštěn!“

Když to velekněží a jejich služebníci uslyšeli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“

„Neremcejte nevděčníci. Že vám místo něj propustím Barabáše! A ten už by zasloužil naplácat na holou, vrah jeden!“

„My chceme Barabáše! My chceme Barabáše,“ skandoval nepříčetný dav a snažil se udělat mexickou vlnu, jak už to nepříčetné davy dělávají.

„A co ty mlčíš?“ ozval se jakýsi hlas vprostřed shromáždění. „Nepatříš náhodou taky k těm dvanácti buřičům?“

„Ale kde!“ vyděsil se tázaný a začal zvonit klíči jako o život: „Barabáš na hrad! Mesiáše do koše! Nedávejte vinu - členům Sanhedrinu!“
V tom podruhé zakokrhal kohout.
„Už zase? A tady?“ zoufal si hořce křivopřísežník. „Hernajs, kdo furt tahá na meetingy tu drůbež!“

***

Ve stejný čas zoufal si hořce Pontius Pilátus: „Co mám k sakru učinit s tím kazatelem? Asi ho nechám trošku zbičovat, to ještě nikomu neuškodilo, a těm křiklounům alespoň zatnu tipec.“ Spokojen pak zahlaholil: „Hej hola! Centurione! Kdo dnes slouží na mrskárně?“

„Pane, Longinus Cassius, zvaný Germanicus, pane!“

„Germanicus? Ten z cizinecké legie? Aby tu exekuci nějak neodflákl. Nebude on sympatizovat s etnickými menšinami?“

„Pane, z vaší pozice to možná tak nevypadá, ale tady v Judeji jsme v menšině my, pane!“

„Vážně? Proto si tolik vyskakujou, šmejdi! Tak to ne, to mně musí přestat!“

„Pane, jsem si jistý, že Germanicus nepředstavuje problém. Je to vyučený exsecutor verberatius a navíc věčně smrdí denárem. Když mu naslibujeme hory doly...“

„Dobře, dobře, ale jenom ty doly, jo? No co, musíme šetřit. A přiveď sem ty dva velekněze, já jim ho teda odsoudím, ať to mám z krku.“

***

„Poslechni, hubo plechová, tady Kaifál s Análem... Cože? Š? No mně to přišlo divný...
Tak tady Kaifá-š s Aná-šem tvrdí, že nabádáš lid ke zpupnostem, zakazuješ mu platit daně, na potkání se prohlašuješ židovským králem a zavádíš pracovní soboty. Můžeš mně to nějak vysvětlit?“

„Já myslím, Piláte, abys mi dal rovnou přes držku, ne? Jaképak řeči kolem toho.“

„No, jak chceš. Doufám, že máš rád kočky, protože tě Longinus Germanicus za chvilku seznámí s jednou devítiocasou. Dostaneš pětadvacet, a žádný smlouvání!“

„Nebylo by lepší rovnou padesát?“

„Nuže dobrá, třicet!“

„Tak aspoň čtyřicet.“

„Ať je tedy po tvém, třicet devět! Masochisto. Ovšem já si myju ruce. Podejte mi někdo mýdlo, ale ne že vám spadne! Já s ecce homo nechci mít nic společného, jako že se Pontius Procyon jmenuju.“