Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAmazonka
Autor
Gora
Olga si nasadila v chodbičce bytu jedna plus jedna na hlavu starou pletenou čapku, dárek od tchýně ze Lvova. Vlastně od ex-tchýně.
Seběhla tři patra bytovky. Pěšky, aby nerušila klid zvuky výtahu. Šla venčit pejska, ačkoliv bylo teprve šest. Čerstvý sníh křupal pod nohama. Mráz štípal v nose a bolel na průduškách. Před dvaceti roky bývala v tuhle hodinu u pásu v papírně zde ve Větřní. Nikdy se nepřidala ke stížnostem žen, které hudrovaly na brzké vstávání. Ani k Ukrajinkám, nadávajícím na život na vybydlené ubytovně, již pro zahraniční dělníky kdysi postavila fabrika. Byla smířlivá i k následkům řádění Kubánců.
V devadesátých letech vláda vypověděla mezinárodní smlouvu s fabrikou. Neovládli svůj temperament. Od těch divokých let nikdo nespravil rozmlácené výplně dveří a prázdno zakryl papundekl. Provizorně, ale snad na věčné časy? Chápala ten vztek, vraceli se do chudoby.
Po jejich odjezdu se už místním ženám nestalo, že by byly pronásledovány žhavými pohledy čokoládových očí z oken ubytovny a polohlasými šepoty: Milášku, poškej… V dalším roce, naposledy, vykukovalo zpod bělostných přikrývek v jeslích několik kudrnáčů s růžovými chodidly.
U popelnic poskakoval kos, hledal něco k snědku. Pes na vodítku na něj zaštěkal, ale on se ani nehnul. Vycítil, že nehrozí skutečné nebezpečí. Olga byla už několik let v důchodu. Přesto vstávala brzo a v klidu ranní procházky přemítala.
Zavzpomínala na jedenadevadesátý, ve Lvově, kdy skoro každou noc odvracela plačtivé nebo agresivní útoky bývalého muže, který se motal po společném bytě. Nerespektoval fakt, že jsou rok rozvedeni. Prodávala časně ráno v pekařství, nevyspalá a vyčerpaná nekonečným soužením s alkoholikem.
Dvě děti naštěstí již byly dospělé a bydlely jinde. Zasáhla tchýně. Poradila: odejdi, jinak tě zničí. On nikdy nezmizí z bytu, neuzná, že mu nepatříš. Pokud to dokážeš, postav se na vlastní nohy. Nelituj ho, já už také nemohu, i když je to syn. My, lvovské ženy, máme v sobě něco z bojovnosti dávných Amazonek. Ještě tě čeká lepší život, jen musíš sebrat odvahu odejít.
A tak šla, na Ukrajině právě vrcholila kampaň na práci v Čechách. Celých dvacet pět let nezalitovala. Teď se blížila k domu, těšila se na horký silný čaj. Moderní pouliční lampy právě zhasínaly. U nich ve Lvově byly krásné, historické. Vše, co patří k dětství, se zdá blízké a nenahraditelné. Těžko se odpoutat. Ona to dokázala.
Vracela se do bytu, do tepla. Otevřela dveře a pes se rozběhl předsíní směrem k posteli. Manžel ještě spal.
44 názorů
Výborná tchýně. Mojí příbuzné se stalo něco podobného, ale nevím, kdo jí pomohl, nechtěla o tom mluvit.
Dzravím.
Přečetl jsem si miniaturu dvakrát. Cítím z ní hlubokou myšlenku. Někdy se stane, že to v životě na poprvé nevyjde. Člověk nenachází odvahu sbalit kartáček na zuby a jít. Zůstává výmluvně na místě s ohledy na druhé. Až když se odhodlá, uzří, že to bylo správné řešení.
l Iíbí se mi takovéto výseče z bežného života jedince, obohacené vnitřními myšlenkami.
Diano, děkuju, to jsem měla na mysli...lidé často hudrují a jiní by za vše byli rádi:-)
Také znám podobný příběh. Tady v Česku to vůbec není špatné! V tom vidím největší klad příběhu, že nás vede k tomu, abychom si to uvědomili. ******
Hugo Ramon
01. 02. 2017:-)OK
Setkávám se s Olgou čas od času v bazénu...je tak spokojená, vlastně s málem, třeba banán či rajče je pro ni zbytečnost a luxus...člověk, který prošel mizérií a váží si i chudé existence. Ve Lvově opravdu existuje již staletí hnutí Amazonek, odtud název:-) Díky
břízko, děkuju za laskavý komentář...je to pokaždé můj náhled na osobu, o níž píšu, na tu situaci, a snažím se uchovat odstup...snad se mi to někdy povede. Jinak není to povídka, ale miniatura, v povídce bych se snažila jít více do hloubky...
Květoň Zahájský
27. 01. 2017Znám několik děvčat z Ukrajiny a sedí to docela přesně.
blackie: díky...ta "moje" přišla až po čtyřicítce, což obdivuji, tu odvahu:-)
blacksabbath
26. 01. 2017Moc hezky napsané........i nás pracuje Ukrajinka....vystudovala tady....vdala se má děti.......její vzpomínky na dětství mě berou....stejně jako tebou napsané......*/***
Některá slova, ač se za taková mají, nejsou sprostá... jsou jen slova přesná a pak slova slušně opisující skutečné stavy, děje, prostředky a podobně.
Příklad: Že mne hloupost dopaluje je slušné, opisující, ale že mne sere je přesné... (:-D
Evženie Brambůrková
26. 01. 2017Je dobře, že našla odvahu vykročit dál. /T
Kočkodane, sprostá slova neužívám, a ten košíček stačí, díky, puntičkáři:-)
Znám podobný příběh ze svého okolí. Teď je ona žena šťastně vdaná, má dvojčata a milujícího muže./*
Lakrove, díky za upozornění, opraveno:-) a o tom nenáročném štěstí je to přesně ono, dík.
Dějem -- tedy především náladou, protože přímého děje v tom zas tolik není -- se mi to líbí. Ke slohové podobě mám jisté výhrady -- text mi přijde napsaný tak nějak nahrubo. Začátek odstavce ...Tiše seběhla tři patra... by podle mě potřeboval přepsat: Neshodný přívlastek ...klid spících... snižuje srozumitelnost věty, samotné slovo ...spících... mi tam taky moc nesedí a věta ...Šla brzy ráno s pejskem do parku... přináší takové nezáživné oznámení. Některé věty dál mají divný slovosled (...Po jejich odjezdu se už nestávalo místním ženám... ## ...Po jejich odjezdu už se místním ženám nestávalo... by znělo lépe.
Celkovou náladu (předpokládám, že takový byl záměr) to ovšem má dobrou; jakési smíření se s osudem a z něj plynoucí "nenáročné" štěstí.
Karpatský kolego, díky za čtení...ne, vdala se tady, v Čechách, podruhé, a je spokojena:-)))
Předpokládám, že někomu se to bude zdát mělké, ale stačí normální dávka empatie, aby se do toho člověk ponořil. To sebou nesou historky a karamboly celého vlastního života, které se s minimální úpravou na tohle nechají »napasovat«... a to - pro-ka-za-tel-ně! - nejsem ženská (:-D
Karpatský knihomoľ
26. 01. 2017/* Pri poslednej vete ma napadlo, či snáď nie ex z Ľvova. ;-(