Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZA SYNEM SOPEČNÉHO POHOŘÍ
Autor
vesuvanka
Za synem sopečného pohoří
Předpověď počasí neslibovala na výlet sluníčko ani teplo. Ve vlaku je docela příjemně a vyhlídka do chmurně se tvářící krajiny je zajímavá. Obloha zatažená vrstevnatou oblačností tlumí radostné barvy jara. Středohorské kopečky vytvářejí šedavou siluetu a vrcholy těch vyšších se ztrácejí v mracích. Nevadí, máme dnes v plánu návštěvu Mineralogického muzea Josefa Emanuela Hibsche v obci Homole severně od Litoměřic.
Z Litoměřic vyjíždíme po úzkých silničkách a sledujeme krajinu - po pravé straně máme dominantu pravého břehu Labe Sedlo, je to čtvrtý nejvyšší vrch Českého středohoří (726 m nad mořem). Po levé straně máme míjíme Kočku, Dlouhý vrch, Hradiště, Pannu, Trojhoru, Kalich a další kopečky.
Vítá nás Homole, kde se narodil 26. března 1852 Josef Emanuel Hibsch, jehož jméno proslulo ve světě geologie. Profesor Hibsch byl první, kdo důkladně prozkoumal vulkanické horniny Českého středohoří, zpracoval podrobné geologické mapy této oblasti - vydal 21 map v měřítku 1:25 000 s podrobnými vysvětlivkami a přehlednou mapu Českého stedohoří v měřítku 1:100 000 s vysvětlivkami. Napsal publikace věnované mineralogii a petrografii Středohoří a vytvořil i rozsáhlou sbírku nerostů a hornin. Měl velikou zásluhu na tom, že těžbou kamene nebyla zlikvidována Panská skála, Vrkoč, Komorní hůrka u Františkových Lázní, později navrhl k ochraně a další geologické útvary (Vrabinec, Střekov, Plešivec, Radobýl). Tyto lokality byly vyhlášeny později za přírodní památky.
Mineralogické muzeum J. E. Hibsche se nachází v přízemí staré školy. Ve výstavní síni se seznámíme s životopisem a fotografiemi tohoto významného geologa, ale i dobovými a současnými záběry Českého středohoří, máme možnost si podrobně prohlédnout sbírku nerostů a hornin. Josef Emanuel Hibsch po ukončení studií učil chemii a přírodní vědy na německé státní reálce v Plzni, v roce 1880 přesídlil do Děčína-Libverdy, kde působil jako profesor mineralogie, geologie a pedologie. Od roku 1887 prováděl soustavné průzkumy hornin Středohoří. Geologii se věnoval do pozdního věku. Zemřel 4. listopadu 1940 ve Vídni.
Výstava je doplněna dobovými i současnými fotografiemi Českého středohoří včetně zajímavých skalních útvarů, geologickými mapami a rozsáhlou, pěkně uspořádanou sbírkou hornin a nerostů, jejíž prohlídka je pro mě jedinečným zážitkem.
Kamení tu žije barvami i tvary. Od světle šedých trachytů a znělců až k černým čedičům, ale mezi nimi je spoustu dalších odstínů šedých, hnědavých i červenavých. Zaujme nás i zrnitost kamene od jemnozrnných čedičů po hrubozrnnější tufy. A je tu "kropenatý" kámen monochiquit - světle šedá hornina s černými krystaly augitu. Setkáváme se s olivínem na čedičové hornině, s amfibolem, turmalinem, granáty a mnoha dalšími nerosty. Naši pozornost upoutají zkameněliny s hlavonožci i s otisky rostlin. Dobrčické porcelanity zaujmou pestrými barvami - od okrové přes oranžovou až po fialovou...
Nemohu se od sbírky odtrhnout. Snažím se alespoň něco málo si zapsat, jenže čas utíká a já škrábu zcela nečitelně, a tak toho raději nechám a kochám se pohledem na kameny. V rohu místnosti stojí krásný pětiboký čedičový sloupek, který si ještě pohladím na rozloučenou.
Cestou se krátce projdeme. Zatímco Středohoří na levém břehu Labe je porostlé spíše listnatými stromy, na pravém břehu převládají jehličnany (smrky a modříny). Po dešti je svěží a voňavý vzduch. Začíná kvést modronachový plicník lékařský. Zimomřivé podléšky a orseje své květy raději zavřely. Z pod mraků vykoukne sluníčko, ale jenom na chvilku.
Zaradujeme se nejen my, ale i budníček lesní a sameček pěnkavy.
Před námi je cesta na nádraží. Mezi Litoměřicemi a Lovosicemi je jeden z nejkrásnějších pohledů na panoráma Českého Středohoří. Tentokrát je umocněný prohlídkou kamenů skrývajících v sobě kouzlo ohně. A tiché poděkování patří i panu profesoru Hibschovi, který je právem nazýván "synem sopečného pohoří" (nebo "synem Českého středohoří").
37 názorů
Zeanddrich E.
16. 11. 2023Dosti zajímavé pro mne
((Jano, nevím, proč jsem již docela dávno (prostě před nějakou dobou :) ) propadl dojmu, že Tvé příspěvky na Písmáku mám již prostudované... :) ))
Mílo, děkuji za další dvě zastavení u tohoto díla. Přišla mě dvě avíza na Tvoje kritiky z dnešního dne (25. 2.), ale bohužel se nezobrazily. Asi nějaká drobná závada.
Mílo, potěšila jsi mě nejen svým zastavením a krásným komentářem a zájmem, ale i tím, že miluješ České středohoří. Je to přírodní skvost, který bývá u nás často opomíjen - je "popelkou" mezi ostatními českými krajinami. To bylo pro mě podnětem o Českém středohoří psát a seznamovat četenáře s jeho krásami a zajímavostmi. Děkuji :-)))
Nádherně popsané jako vždy, miluji České středohoří, žiji tu a tolik toho ještě nevím. Za kameny jezdím po nalezištích bůhví kam a ani nevím o mineralogickém muzeu v obci Homole. Ráda se tam podívám a díky moc za každé tvé psaní, přináší mi , nevím jak to napsat, ale takové to hezké u srdce.
Marti, těší mě, že se Ti líbilo vyprávění i obrázky, děkuji za zastavení a milá slova :-)))
Janinko, potěšila jsi mě svojí návštěvou a milými slovy, děkuji :-))) Mám radost, že jsi Panskou skálu navštívila a její krásu viděla naživo. Já jsem byla na Panské skále před čtrnácti lety, byl to úžasný zážitek :-)))
kouzelná_květinka
02. 02. 2017Krásné a úchvatné jako vždycky Janinko... Ten poslední obrázek jsem viděla i sama, ale je to taaak dávno... děkuji za vzpomínku :-)
Diano, těší mě, že Tě dílo vtáhlo do atmosféry, děkuji za zastavení a za milou odezvu i k obrázkům :-)))
Jakobych tam byla a viděla všechno osobně. A tvoje obrázky to korunují!
****************
Zuzulínko, mám radost, že jsi se zastavila a děkuji za milá slova :-)))
nevím,neznám
28. 01. 2017Jirko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Tak to je prima, že Komorní hůrku dobře znáš. Já jsem ji navštívila koncem srpna 1997 a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.
Stárnoucí vlk
28. 01. 2017Komorní hůrku znam dobře, byl jsem tam mnohokrát, mám to kousek )
fialko, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Potěšilo mě, že znáš pohled z Hazmburku, ten je jedinečný. Na Hazmburku jsme byli několikrát, jednou v polovině listopadu, kdy jsme pozorovali vrcholy dalších kopečků, vystupujících z mlhy. Velkým překvapením byly kytičky, které ještě v té době kvetly na skalkách.
Adriano, děkuji za doplnění informací o Baňské Štiavnici. Bohužel se tam nedostanu, ale určitě si najdu fotky a videa na internetu a krajinu si podrobněji prohlédnu.
Děkuji za zájem, postupně něco přidám.
Také Tě zdravím a přeji hezké dny :-)))
Moc zajímavé. Nádherný pohled na České středohoří je také z Hazmburku :-)
Adriana Bártová
27. 01. 2017Vesuvanko, Baňskou Štiavnicu vřele doporučuji, nejen z geoleogického hlediska, i když v tom by byla pro Tebe nejzajímavější, je to opravdu nádherné a pozoruhondé místo, vstup do dolů a muzea jsou opravdu nezapomenutelným zážitkem, a lokalizovala jsi to naprosto přesně, vrch Sitno skýtá překrásnou vyhlídku do kraje a historicky je též velmi zajímavý, ale co se týká geologických a hornických informací, je těžké je všechny vstřebat.
Přeji hezké dny a těším se zase na nějaký krásný výlet s Tebou.
AB
Adriano, děkuji za zastavení a milou odezvu :-))). V Kutné Hoře jsem kdysi byla, ale to už je skoro padesát let. V Banské Štiavnici jsem nebyla, ale něco mi říkají Štiavnické vrchy a jejich nejvyšší vrch Sitno, které jsou sopečného původu, tvořené převážně andezitem, částečně ryolitem a tufy. Oblast je proslulá výskytem mnoha druhů nerostů.
Petře, děkuji za přečtení a milá slova. Tak to je prima, že se chystáte navštívit Mineralogické muzeum J. E. Hibscbe. Přeji hezký zážítek :-)))
Adriana Bártová
27. 01. 2017Díky moc za krásný výlet na Litoměřicko a do Českého středohoří. Bydleli jsme tu dva roky, ale mládí má oči pro jiné, než jsou kameny...
Naučný text doplněný skvělými obrazy, co k tomu říci?
Vloni jsme abolvovali návštěvu Kutné Hory a Baňské Štiavnice, to jsme si kamenů a minerálů taky docela užili, bylo to velmi zajímavé.
T*
Jardo, Luboši a Ivi,
potěšilo mě, že jste si dílo přečetli, a děkuji za milá slova i Tipy :-)))
blacksabbath
27. 01. 2017Děkuji za krásnou procházku...........*/***
Irčo a Peter, děkuji za přečtení a milá slova :-)))
Irčo, to je prima, že Komorní hůrku znáš dokonce už ze školy :-))). Já jsem byla na Komorní hůrce koncem srpna 1997. Jela jsem vlakem z Plzně do Františkových Lázní a pak po červené značce asi 3 km. Byl to krásný výlet - geologická a botanická exkurze.
Poblíž Chebu je ještě jedna čtvrtohorní sopka Železná hůrka, ale tu znám jen z internetu. Ona byla dříve ve vojenském pásmu, takže nebyla přístupná. Podle některých geologů je ještě trochu mladší než Komorní hůrka.
Karpatský knihomoľ
26. 01. 2017Pútavé aj náučné.
Na Komornů hůrku jsme chodívali každou chvíli na pochoďáky se ZŠ /rodiště Cheb/. Díky za zajímavosti:-)
Na prvním obrázku je proslulá Komorní hůrka - na první pohled vůbec nepůsobí dojmem sopky.