ohlédnutí zpět

ohlédnutí zpět na časy v léčebně v Dobřanech....

pootočení

 

jak se ten život mění

v kapce zapomnění

 

otočím hlavu a vidím sebe

kdysi, dřív...

 

poznala jsem kouzlo dneška

až po letech...

 

je 14:50, za chvilku by přinesli

rohlíky s mlíkem

(nesnášim tuhle kombinaci)

 

nevím proč, ale dodržuju

ten nemocniční režim

potřebuju nějakou pevnou dobu...

 

je to sen, který se zdá i ve dne

malé pootočení hlavou

a kapičky vody ulpívají na stěnách

chodby...

 

pamatuješ, jak jsme si hrály na letadla?
 

 

 

touha mluvit

 

cedulka na zápěstí

si pomalu bledne

jako mé jizvy

nikdy jsem je pořádně nespočítala

...

 

ta touha s někým mluvit

- najednou je tu ta potřeba

snad poprvé nechci být sama

 

po těch letech mlčení

jsem udělala čáru

a to pořádně tlustou

 

probírám se dnešním odpolednem

venku zase prší

 

má Markétko,.. stýská se mi

jak se asi máš?

nemusíš odpovídat...

ale stejně bych ráda...

 

 

 

 

 

---