Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte selétající koberec
Autor
agáta5
Nejdříve tam byly kóje,
úzké pro jedno tělo a cinkot klíčů, co se nacpal do uší.
Připomínal nekonečný potravní řetězec,
možná trochu studentskou kolej
i přilepenou karamelku na patře.
Postupně přibývaly skříňky, knihovny.
Hladově plnily prostor, rozpínaly zdi.
Nakonec vystoupil z davu stařešina a nazval tohle místo domovem.
A pak dítě (sotva viditelná kopie svých předků),
hrající si se zajíčkem, utrpělo ranní můru.
Zvrhlo mléko do koberce.
Domov se rozpadl do kaluže bílého fleku,
venku zaštěkal pes.
Na druhé straně světadílu zrovna házel eskymák ledním medvědům ryby.
Házel je celý den a medvědi žrali, stáli na zadních,
bručeli, kadili a zase žrali.
Večer bylo po hostině.
Časně zrána jeden z těch ledních medvědů sežral eskymáka…
Další den čekali, kdo jim hodí rybu.
Čekali ještě týden.
Nakonec vystoupil z čekající řady největší z nich.
Nachytal tuny ryb a rozdělil se.
Večer bylo po hostině.
Časně zrána… a tak to šlo pořád dokola
než zasáhl Bůh.
Bylo to na jaře.
Na bělostném sněhu vystrkovaly růžky bělostné kosti.
Pomalu tálo.
Škarpami šel starý muž, za ním hopsal bílý zajíček.
Byl tak malý, že splynul se sněhem,
jen občasné zastříhání ušima prozradilo, kudy hopsá.
Muž došel ke studni, nahnul se nad ní,
prohlédl svůj odraz ve vodní hladině a zvolal:
Jsem Bůh!
Bůh… ůh… ů… ů…
A vznikla první žába na prameni.
Nad tím vším tekla mléčná dráha
a máma s tátou kupovali létající koberec...
Drželi se za ruce, dýchali na střapce.
Oba chtěli čistou linii, oentlované konce.
Tak tam nerozhodně stáli,
mysleli na vylité mléko svého potomka,
nakonec šli domů.
Na mimibazárku zrovna prodávala Andrejka nepotřebné věci:
ze zásuvek dětský koutek,
obrovského ledního medvěda,
koberec bez střapců…
Jenže tahle rodina neměla internet,
neměla ani televizi
a v neposlední řadě ani páru,
co je to mimibazárek…
Maminka připravila mýdlovou vodu,
dítě dělalo bublinky a posílalo je do prostoru,
tatínek kartáčem koberec vydrbal,
nakonec ho všichni tři rozprostřeli napříč domovem…
a někde uvnitř internetu letěl zvláštní koberec,
na něm se tlačily kosti medvědů a eskymáků,
Andrejka tleskala radostí
a všechno bylo zase v naprostém pořádku.
21 názorů
díky za čtení a že něco přináší... ono je to spíš o tom světě, jak se lidi požírají a nakonec že rodina je všechno :)
Zpočátku mi to připomíná hádanku, snad náznak čehosi z přírody (vidím úl i plástve), později tuším spousty náznaků (podobenství, alegorií k lidskému životu), které sice přesně nechápu, ale i tak se mi to líbí. Název, který čtu až nakonec, tomu dává jasnější rámec. Tip.
Tak to jsem z toho jelen - akorát si pamatuju ze školy, že jelen se skoňuje podle vzoru střapec... a proto T***
Hugo Ramon
07. 02. 2017:-) můžu
občas se nechytám, ale bavilo mě to číst (mně se zdá, že moje komenty u tvých básní se pořád opakují - jenže ono to tak prostě je... snad tě to neuráží :))
ale někdy mi to asi stačí... jen číst a nechat naskakovat obrazy, nesnažit se všechno racionálně pochopit, uchopit... tvoje texty mají tu výhodu, že u nich mi ty obrazy skoro vždycky naběhnou... jiný texty jsou pro mě třeba nesrozumitelný a nevyvolávají nic... ani pocit, ani atmosféru, ani obrazy... (pardón, nějak jsem se rozkecala)
claw, na zprávy raz dva, Bůh ti to řekne, ne? :)))
KK, no jgm by mi taky bodl :) tak na zdraví :))
evžo, dík za zastavení :)
Evženie Brambůrková
03. 02. 2017/T
Karpatský knihomoľ
03. 02. 2017Mám podozrenie, že čítanie by som si viac vychutnal po niekoľkých jägermeistroch. Akože pocta tvojej fantázii ;-)