Mateřský pud?

Myslím ekonomicky. Nad každou kauzou, nech je spoločenská alebo politická, vždy hľadám, kto má z toho prospech. Z rozvracania rodín má jednoznačne prospech bankový sektor.

V tomto smere existujú odpovede, ale v praxi sa abvsolútne nerealizujú. Čiže kto by mal vychovávať deti: rodič-amatér alebo profik psychológ? Je to divné, ale na výchove detí záleží najviac, ibaže sa to úplne ignoruje. Vizitka 21. storočia, stále vychovávame deti ako v kamennom praveku.

já mám za to, žes to zase velmi pregnantně vyjádřil ty, bl. zpěvačko. připojuji se, je to poučený vhled. dobře žes upozornil na to až sektářství, uzavřený kruh, v němž se vládne soukromým jazykem a pravidlo pro vstup je jediné a nelítostné..

upupo, zaujala mě zmínka o profitu bank na krizi rodiny. takto jsem o tom nepřemýšlel, ale přijde mi to velmi trefné.

nekompletnost (člověk, ženy), asi i tak závažnou výtkou se může maskovat prostá pravda touhy. díky břízo za další motiv a všem za čtení.

Mě by zajímalo, jestli ženy-matky počítají s budoucností, nebo vidí jen v horizontu (maximálně) několika let. Nevím, co je horší: jestli dítě jako produkt omylu, na který partneři přistoupí a přistoupí i na to, že jsou šťastní, nebo dítě jako produkt sobeckého plánu a s tím související pocit viny dítěte (jak se necítit vinné, když se dozví, nebo cítí, že je na světě proto, aby do smrti plnilo očekávání). Pak si taky všímám změn, kterými procházejí mladé matky, jako by se jim úplně přestavěla osobnost a zúžil obzor. Možná tím chce příroda zajistit, že zůstanou u dětí, dokud to bude zapotřebí, já nevím. Každopádně mi to přijde skoro děsivé, včetně "sektářství maminek", ta jejich soukromá řeč a pocit výjimečnosti. Netuším, jestli to jejich sesterství je skutečné, nebo je to pokrytecké sondování, jak to vypadá v jakože "konkurenčních rodinách" - a jestli to nedělají s cílem ujistit se, že "jen jejich děti" jsou jedinečné a že ony jako matky plní svůj úkol dobře. Ať je to, jak chce, vidím v tom všem nějaké zoufalé volání, jak dát svému životu smysl - když to nejde jinak, pořídí se dítě. To je taky děsivé - jako by dítě bylo křeslo.

Myslím si, že hlavní nátlak na mladou nematku má její rodina (matka). Chce vnouče. A když už má odrostlejší vnouče, chce další vnouče. Není prostě žádná naděje, že dojde k porozumění. Pokud to nematka nehodí za hlavu, tak se asi bude cítit pořád provinile.

Omlouvám se za nepříliš souvislé myšlenky. Na tvých úvahách se mi líbí kultivovaný jazyk a pregnantnost vyjádření, jsou pro mě ukázkou toho, jak si zachovat odstup a současně zůstat věrný sám sobě. To není rozpor. A možná to vypadá jako samozřejmost, ale není.

Nebýt toho pudu, tak lidstvo (a nejen lidstvo) vymřelo. Navzdory tomu, čemu věříš, či nevěříš, příroda si vždy umí poradit i bez filozofie, či rádoby chytrých řečí kohokoli. Rozmnožovací pud je základ pro zachování rodu a je jednoznačně vědecky popsán, opět navzdory tvé víře, či nevíře. Každopádně je hezké číst v jednadvacítém století tmářské texty o společenském fenoménu sdílené touhy zrovna v souvislosti s mateřstvím.

Jen tak dál.

Téma je oveľa rozsiahlejšia. Ver mi, že biologické vysvetlenie je komplexné, v dnešnej dobe už nemá trhliny a je iba chybou nepopularity vecnej vedy, že je pre verejnosť nezaujímavá. Materstvo je základný pud a ak ťa udivuje správanie sa matiek s kočíkmi, nie je to absencia onoho pudu, ale stav spôsobený výplachom mozgu z televízie. Ženy viac ako muži podliehajú kampani (o tom svedčí prevaha reklám oslovujúcich najmä ženy, a tiež deti), moderná žena je taká, ktorá sa REALIZUJE, nech už je pod tým myslené čokoľvek. A tak dieťa podvedome považuje za príťaž. "Kde som mohla byť, keby...!" Obrovská rozvodovosť, hmotné statky hneď v tejto chvíli (dlhy) atď. Niekomu to totiž vyhovuje. Že ženy rozvracajú rodinu, a teda štát. Hádaj komu. Predsa bankám!

A sme doma.