Nezapomenu

V nouzi poznáš přítele,

to slyšel jsem už tolikrát,

a nedocenil do chvíle,

než dal mi svět svůj krytý mat.

Srdce krví zbrocené

přestat bít by chtělo snad,

v smutku stále stopené;

samota je krutý vrah.

Slova díků chtěl bych říct,

však dostatek jich nemám,

za pouhou Tvoji přítomnost,

už za to, že Tě znám.

Co říct víc – to snad se ani nedá,

zkrátka - Díky, příteli,

přijď, budeš-li někdy chtít,

tolik duše má je Tobě vděčná.

Díky, M.