Relaxační koučink

Když mi bylo šest let, vzala mne moje babička v létě na Chodsko. Konala se zrovna pouť, bylo tam veselo a moc mi chutnaly chodské koláče. Chtěl jsem si zapamatovat alespoň jednu z písniček, co tam místní muzikanti hráli, ale všechny byly na mne moc složité. Až na jednu - ta složitá ani moc nebyla. Šly roky, zapomněl jsem ji. Jenže jak člověk přichází do let, tak občas svoje priority přehodnotí. A zase jsem si vzpomněl:

První sloka:

Ty porád piješ, vůbec neděláš, z tebe bude chlapče, špatnej hospodář.

Šecko je to jedno, jenom jedno ne, esli sou peníze, anebo zas ne.

Druhá sloka:

Ty porád děláš, vůbec nepiješ, ty na tom světě, nic neužiješ.

Šecko je to jedno, jenom jedno je, esli sou peníze, anebo zas ne.

 

Tak, příjemné počtení přeju!

 

Minulý rok se mi několikrát stalo, že jsem se po víkendu cítil ztahaný jako pes. Svaly bolely po práci na zahradě, ať už to bylo rytí záhonů, klučení křovin, výměna planěk v plotě, prořezávání ovocných stromů, přehazování kompostu nebo práce na vinici. A moje milá Hanička na tom byla stejně. Truhlíky na všech devatenáct oken, pěstování bylinek, pletí záhonů, sekání trávy. Ono čtvrt hektaru dá zabrat. A když jsou na to jen víkendy, musí se to všechno strhnout najednou.  

Kdo bydlí  na vesnici, dá mi za pravdu, že okolo domu je práce vždycky dost. A ten náš je bratru dvě století starý. Tu okno, tu komín, tam něco přibít, vyčistit okapy, ve stodole poklidit, chlívky vybílit, dveře do stáje opravit. Na zimu je třeba připravit dřevo a práce s motorovou pilou a následně se sekerou  při zpracování objemných špalků mi slušně zlepšuje postavu. Hanka stráví lámáním větviček na podpal do bedýnek a ukládáním polen také hodně času.

Nemluvě o tom, že o úklid dvoupatrového domu se stará především ona. Takže večer jdeme do postele znavení jak po práci v lomu a pomalu si ani nedáme pusu. Do říše snů padáme během okamžiku.

Do toho jednou za měsíc či dva zveme rodinu, asi deset lidí, k nám na nedělní oběd. Já i Hanka vaříme rádi a dobře. Jenže to taky obnáší ve čtvrtek a pátek výběr receptů a nákupy surovin. A v sobotu celý den i v neděli ráno je kuchyně v permanenci. Takové hovězí pečené pomalu přes noc na stodvacet stupňů je lahůdka, jenže také si zrovna neodpočineme.

Odpočinek ...

To je právě ta věc, na kterou jsme zapomněli.

Rozhodli jsme se, že budeme tedy odpočívat podle vzoru někoho, kdo to opravdu umí. Takže teď už víme, jak se má správně regenerovat. A to díky relaxační koučce.

Bylo to takhle:

V sobotu za kuropění nakráčela naše odbornice ladným krokem do kuchyně. Malá, ale šik, žádná obezita, což jsem ocenil. Vážně si nás prohlédla zelenýma očima a hned nám názorně předvedla, jak se dělá odpočinek. Tak jsme se začali řídit podle ní.

Důležitá je pravidelná strava. Ráno je nezbytná vydatná snídaně. Pak trochu sociálního kontaktu, vzájemně se pomazlit, pochválit a polaskat. Žádné velké tempo, pěkně v klídku. Pečlivě, opravdu pečlivě se věnovat sám sobě při denní hygieně. Nespěchat !

Vyšli jsme na zahradu, neváhala. Bylo jasné, že pohyb miluje a když zrovna nepadají trakaře, projde se ráda. Pozorovat ptáky, jen tak se trochu protáhnout, když je nálada, malinko si zaběhat, přivonět si k šantě, obejmout stromy.

A žádná práce, samozřejmě, až se pokocháme naší flórou a faunou, šup ze zahrady domů a odpočívat.

Zabrala nám notebook.

Nevadí, složím se na lavici. Hanka si dá dvacet na gauči. Zavřít oči a nechat si něco zdát. Podřimovat se může až do pozdního odpoledne. Něco vydatného k jídlu po delším spánku určitě nezaškodí.

Naše trenérka se sesunula z vyhřátého notebooku, aby si vynutila zase chvilku mazlení. Vzájemně se ujišťujeme o důvěře a náklonnosti. 

Moc a moc jsem jí děkoval, když mi seděla na klíně, že nás tak pěkně vyškolila, a hladil jsem ji a ona vrněla blahem.

Za odměnu dostala mlíčko a my jsme si s Hankou otevřeli tramín z naší loňské sklizně.  

Byl výborný.

---