Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZatoulaná psice
Autor
Movsar
Beroun
Beroun. Polyfunkční dům u křižovatky. Umělohmotné kouhoutky, atmosféra apokalyptického místa. V bufetu v přízemí vyžilá blondýna s hlubokým výstřihem uprostřed chladicích vitrín. Ochotně mi poradí, kam na notariát. Odsloužila svoje v baru, teď je v zákulisí života u zákusků a chlebíčků, místním hladovcům dělá pomyšlení. Takže výtahem do třetího patra. Do stěn tu jsou zažraná sedmdesátá léta jako prach do tváří havířů. Trudný striptýz času v zářivkách. Notářská tajemnice má na stěně obraz s motivem vyhnání z ráje, ale i milenci na něm spíše než první láskou nalité okouzlence připomínají nešťastné postavy z normalizačního románu. Na stole hoří vonná svíčka, tajemnice ji odsune od starého advokáta v proužkovém obleku se slovy „ať neuhoří“. „Toto ženství, ta věčná ironie obce.“ Toaleta na chodbě je zamčená, jdu tedy na dámskou, abych byl vzápětí z toho pohlavími a močí rozbolavělého místa vyhnán zpátky na zem. Beroun, únor, 2017.
Srbsko
Srbsko, domky zapuštěné v kopcích. Netváří se rozmile, i břěčťan tu má žíly naběhlé pohoršením, řekněme s básníkem. Jak by ne, Balkán tady skrze jediné slovo zapustil kořeny a snad i válka je tady spíše možná. Náš vlak ujíždí, jen chvíli pražce tlukou nesmlouvavě.
Mokropsy
V Mokropsech přistoupila holka. Hubená zimou jako zatoulaná psice. A možná byla i trochu mokrá, venku mhlavo, mžilo a taky příroda se už pomalu začínala probouzet. Pak přistupovaly děti a sesedly se kolem ní a ona mezi nimi zmizela. Jako zatoulaná psice.
8 názorů
díky, a2a2a, s havíři jsem i já váhal, protože skutečně k místu vztah nemají, spíš dělníci z lomů. je to taková daleká návštěva až ze severu pro berounsko.
Výtečné s řadou poetických formulací, výborně poskládano do gradující atmosféry, snad jen obraz s prachem ve tvářích havířů ve vztahu k Berounu mne vyrušil, ale nevím, zda se tam těžilo uhlí, snad tam byla cementárna, ale už si to s jistotou nepamatuji.
díky zboro, to je milá zpráva. je znát, že jsi tam doma a že jsi tam doma nejen jako dobrodruh a skalní muž, ale jako básník. písmácký sraz v jeskyni, s opatrností i při rozdělaném ohni, by byl něčím možná ještě neuskutečněným!
I přesto, že jsi poslední dobou i na Movsara až nebývale protivný, deník si koukám vedeš pečlivě. To je milé...
Praha - Beroun je hezká trasa. Mám tam taky svoje srdeční zastávky, jako R.L. Z Všenor máme psa z útulku, na Srbsku se vystupuje, když chce člověk dojít z Malé Ameriky štolou až na Mexiko a pak už jenom přelízt na Velkou. Člověka to vždycky láká vyspoupit z vlaku, vzít čelovku, slanit do štoly, v hágence zazvonit na kolejnici, na kterou se zvonit nesmí, protože jinak přijde Hágen, žejo, ale co bych tam sám dělal, když lidi se kterýma jsem tam chodíval jsou buď mrtví nebo mají svých starostí dost... Nechceš jít se mnou někdy Ty? Zapálíme si v nějaké štole svíčku, sedneme na batohy, opřeme se o zeď štoly, otevřeme láhev rumu a podebatujeme o poezii, vymezíme se vůči nějakým (nebo všem) Písmákům a tak...