Hádanka o člověku

j.f.juliáne - pardon. když jsi se ptal, bylo mi 29, když jsem psala konkrétně tuto básničku, bylo mi 20. Buď zdráv!

času není nazbyt...také si rád vážím lehkosti, pokud ji přináší

jsem ráda, když se váží slova.

Tajemství je tajemstvím jen proto, že jím zůstane, i když do něj vstoupíme.

Zprvu to není příjemné, protože zjistíme, že v něm nemáme v ničem navrch. Ale to nemá nikdo...je u všech těch, kdo se neznámu nastavují srdcem, budící respekt.

A tak poznají, že jsou na tom stejně. Že tu stále zůstává ta jediná šance, místo trápení a smutku mít z toho radost. Možná naučit se mít z toho radost. 

Když poznáme, že poznání je svou podstatou děsivé, je to další výzva nedat se na ústup a pozornost a cit věnovat  svému duchu. Ten vztah si žádá ryzost a hlubokou důvěru. Tak se dá ulehčit srdci, a zároveň se s ním nechat vést. Možná snáz než kdy dřív. Procházet mezi děsivou a krásnou stranou světů. Jak píšeš, v jednom srdci. 

Vlastně nemáme jakoukoli možnost zasáhnout do toho, aby to bylo jinak. Můžeme ale nezabředat do děsivosti a ani neulpívat na kráse. Jen putovat, ochutnávat a žasnout, protože to vše vyplývá z tajemství,  ve kterém se ocitneme jen na velmi krátkou chvíli. A to z toho nejlepšího důvodu, protože je tu s námi a s každým smrt. A tak je marné trávit čas bránit tomu, že je to tak, ale vejít s tím do styku a obeznámení, protože jen tak můžeme použít odpovědi, které před námi vystoupí jako by z nikama. Celá Tvá básnička je takovou odpovědí:)

A tak je lepší si volit vitalitu a optimismus než ladit se do sentimentality a melancholie. To tajemství tu bude stále a my v něm. Když z něj odhalíme píď, je možné, že tím v sobě odhalíme nové neznámo a tak můžeme objevit nová útočiště. Je velmi skličující mít jen jedno zázemí a žít v tlaku, že bychom o něj mohli přijít.

Tak jsem pocítil ticho plynoucí s Tvojí básničkou. Velmi vlídné a harmonické, vyrovnávající se s tím, že je až nepříjemné, jak nevítané skutečnosti bez respektu zasahují do skutečností, které jsou pro nás štěstím. Určitě se v tomto lze ponořit i mnohem hlouběji a nalézt jen nastíněné a možná i netušené okolnosti...tato Tvá básnička si je zcela zaslouží. 

corriente libre, děkuju za přátelskou pozornost. Nemám k tajemstvím moc dobrý vztah, což je mi v tuto chvíli trochu líto, protože by nejspíš bylo příjemné se na Tvá písmenka lišácky usmát ve smyslu "vím o čem mluvíš". Nevím.

Básnička chtěla být vyjádřením zásnub krásy živého citu s titěrností jakéhokoli citu tváří v tvář zákonitostem poznání. Chtěla ukázat na tu štěrbinu která vede prostředkem srdce každého člověka. Okysličená a neokysličená krev. Životadárná a odpadem prosycená. V jednom srdci. Neubráním se dosud bolesti nad tím.

Jaká tajemství máš na mysli Ty?  Asi nějaká hezčí, lépe chápaná, nebolavá, tak povídej :)  Vypadá to, že máš cit, tak třeba se něco přiučím. To já rád.

Kouzelná...:)Hádanky se po odhalení stanou tajemstvím. Pokud z tajemství pochází.

Tajemství neustále nenápadně přichází, prochází a odchází...v tichosti. Holkám to v tajemství sluší. A klukům o nic míň. Že by náhoda?:)

agáto, ó :) těší mě Tvé potěšení.Luz, smutno bylo. Takový to že i když víš, nic Ti to není platný. A i hezky bylo. A už je to odžito .)

mně přijde smutná

sice "od podlahy až po strop - ty", ale hrdinka básně pořád čeká ještě na něco, o čem tuší, že to stejně nedostane... ale možná vidím měco, co tam není

.z komínu pára od pusy.. :)  chtěls to tak, viď??   parádní, jemná..

Tos napsala hezky, qí, že je stonavá :) díky za interpretaci...