Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUkradený čas
Autor
Annabella
Když někde ztratíme
poslední stéblo
co drží nás nad vodou
Když pustíme se úmyslně
ale pořád se tváříme
že to bylo Naprostou Náhodou
Co uvidíš v mých očích
jestli o taky uděláš
Skočíš a necháš mě samotnou
Nad převisem
Potichu viset
Chodím v kruhu
a chodím jenom pozpátku
Místo očí mám šňůru korálků
Ten starý příběh si listy špitají
Na rozdíl ode mne
Stromy však své listí rozdajjí
Listy co vzpomínky
Rozbité hodinky
Nad plavou hlavou
třepe se růžové listí
objímám okrovou kůru
a splývám s přírodou
Země je jediné místo
kam nohy už dosáhnout nemohou
8 názorů
Za citát děkuji. Donutil mě přemýšlet ještě v jiných úhlech a to není zlé :)
Četl jsem poslední přání Alexandra Velikého a vyjímám z něho" cit." Do hrobu si nevezmeme žádné materiální bohatství. ČAS je naším nejcennějším pokladem, protože je omezený. Umíme si nastřádat velké bohatství, ale neumíme vyprodukovat více času. Takže, když se rozhodneme věnovat někomu náš čas, vlastně jsme mu darovali část našeho života, který si nikdy nemůžeme vzít zpět. Náš čas je náš život."
Zloděj času by měl být potrestán.
anebo ... taky se to dá vztáhnout k začátku:
ztratili jsme poslední stéblo, co drželo nás nad vodou,
topíme se a nemůžeme dosáhnout země
(a přesto splýváme s přírodou :)
no nic už to nebudu pitvat :)
Jasně že vážně. Ty neděláš o? Co seš jako vůbec za člověka v téhle společnosti?? ;-)
Líbí, jen z toho konce jsem zmatenej :)
Jak můžeš splývat s přírodou a zároveň nemít nohy na zemi?