z čajovny, aneb nic o čaji

dnešní tvoření v čajovně....

sny malichernosti

 

v křišťálových poutech

zmatená

 

hledím do bílého světa

plášťů, kroků..

 

zmatená

upadám do snů malichernosti

 

přímo na dno

tělo žírá kyselina života

 

vypařuju se skrz mříže

stoupám a vpíjím se..

 

 

 

mlýnek na pocity

 

dávám všanc svůj život

 mlýnku na pocity

 

natrhala jsem hvězdy

a dala pod polštář

matně čekám na tvé:

bláznivko moje!

 

a já zatím chodím po té jedné

kterou tam mají

(na všech odděleních je to stejné)

všechno vypadá nějak povědomě

nechci se probudit!

 

 

 

 

nová cesta

 

listuju myšlenkami

a v té knize života mám

záložky, na které nesvítí slunce

 

pádů ubývá, ze zkušeností

chodíme opatrněji po ostrém, tenkém...

 

sousta lidí jde po nové „cestě“

plné trnů, a vysoké trávy

 

nenech mě bloudit

 

 

 

puzzle

 

v pestrobarevnosti

omývá mne voda do šedi

 

„abych zapadla“ – nechci!

studí, nemůžu se hnout

smývá mé jinakosti

 

a s prášky ztrácím směr

doktoři rozbili můj svět

a snažili sestavit jej jinak

vzepřela jsem se a dál...

puzzle o 1000 dílků

 

nezapadá ani jeden

 

 

 

 

 

a přece

 

někdy běží svět

tak velkou rychlostí

že zapomeneš...

 

a tisíc a jedno srdce

rozervali mne na kusy

vykolejený vlak

 

jsem nespokojený vrah

sama sebe

 

až mě najdeš, nech mě být

nestojím o tebe, nechci....

a přece toužím

 

 

 

 

na maškarním

 

bijou mne a já tvrdím

že mě to nebolí

 

bijou mne a já se nechám

jsem tou bez úst a slz

na maškarním bále

 

hledám tvář, která by patřila

k mému citu

hledám

sebe

 

 

 

letím

 

prohání se drůzou větví

v nedělním poledni

ve světě vrb a rákosí

 

sehnala jsem si jízdenku

do těch krajů

 

vezmu tě s sebou, chceš?

 

lidi na mě divně koukaj

a kradou myšlenky

zapsané v diáři

 

kde je konec tomu sešitu?!

kde je mě konec

rozpřáhla jsem ruce a letěla

...

(z pořádné výšky...)

 

 

 

 

celá

 

když vyrvou zvonům

srdce

v ten čas se zastaví

ti, co doufali v celou

 

holubi budou dál sedět ve věži

toužící po té chvíli leknutí

nepřichází

 

budeme dál čekat

na celou

 

 

 

 

 

---