Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žravka

16. 02. 2017
0
3
330
Nelze ji nasytit, nechce se ztratit, chutí mne obtáčí a žaludek puká, sousto poslední chtěl bych rád vrátit, přesto mi po dalším ruka cuká. Nelze jí odehnat, nechce ani zmizet, vším co ve spíži, hladově se dusím, moc se jí nebráním, nedám se vybízet, co padne mi pod ruku, sežrat musím. Nelze ji uspokojit, moc je hladová, nemohu přestat, na mysl mi dává, že chuť kyselá a zároveň medová, je požitek, je důmyslnost hravá.

3 názory

No, jasan. :)

Ale vážně - ty stojíš u tohohle blábolu o "konstruktivní kritiku"? Četl jsem to víckrát a hledal, jestli je v tom divným jazyce záměr, nenašel jsem ho... Chyba jistě může být v mých očích. Nicméně, tohle mi přijde jako blábol "obsahem" i "formou" (respektive jako celek, ve kterým by tyhle dvě slova vůbec neměly odděleně existovat). Sdělení mi přijde plytký, rýmy směšný...

Ty zase jako blábol můžeš vidět můj názor, nemám nic proti.


To je propracovaný postřeh mistře. Netřeba víc psát. Konstruktivní kritiku mám totiž rád. Tímto ti chci poděkovat za vyzvracení se tady. Snad ti tato holá věta pomohla, když jsi si hladil bradavky a pil vlastní semeno uspokojení.


Blábol.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru