Hvězda

Jamardi, je to tak... těžká pomoc!

Nezávidím psychiatrům. Když nasadí silné léky, pacienti jsou omámení a je to na nich vidět. Když slabší, riskují, že se stane něco jako toto a příbuzní ho budou obviňovat, že je to jeho vina. Je vlastně jedno kdo bude koho obviňovat.

Stývne, díky.

Je to celkem fajn. Tenhle kratší formát ti vyhovuje lépe. 

Díky za názory. Jasně, že nemohu oslovit všechny, a hlavně neumím, to je zřejmé.

no, argument "ale takhle se to opravdu stalo" pro mě moc velkou váhu nemá :) vždycky jde o to zpracování, o to, jak text ve výsledku působí na čtenáře - a klidně se historka vůbec nemusí přihodit, může být vymyšlená od začátku do konce... občas je mi zatěžko uvěřit obyčejné povídce ze života (právě z důvodů, co jsem popsala výše) a občas věřím i povídkám, kde se hrdina setkal s mimozemšťany - pokud je to tedy dobře napsané :)

(s tou atraktivitou témat jsem to myslela jako povzdech)

Luzz, díky za čtení. Právě tady ja autentických zážitků minimálně devadesát procent , vč. "dráhy letu". Pokud to působí ploše, je mi líto, atrkaci v tématu vzhledem k utpení dívky, posléze rodičů, neshledávám, Také jako zdravotnice.

Pravdu asi máš ohledně postavy Renaty, ale jak tu někde je uvedeno, psala jsem původně miniaturu, což mne asi neomlouvá.Místo kolegyně dám třeba kamarádku. Díky.

Ještě: nové léky od psychiatra, které dobře a včas nezabraly, byly vyšetřováním stanoveny jako příčina tragédie Lucie.

občas mě překvapuje, jak "poeticky" vnímají někteří lidé určité psychické poruchy... připouštím, že pro člověka, který je zdravý a tu zkušenost s nemocí nemá, to svým způsobem může mít své kouzlo, někdy se mi zdá, že třeba taková bipolární porucha je vnímaná jako hrozně zajímavá, skoro "atraktivní" nemoc stejně jako schizofrenie...

text na mě působí neuvěřitelně (možná to má na svědomí právě ten romantický nádech), ty pocity jsou popsány tak nějak ploše, neautenticky, navíc si nemyslím, že by člověk, co uvažuje o sebevraždě, kreslil dráhu "letu" a podobně... člověk, co uvažuje o sebevraždě, tady podle mě už napůl není, natož aby kreslil nějaký obrázky... i když možný je všechno...

 na neuvěřitelnosti se podle mě podepisují i takové drobnosti jako ty "nové léky od psychiatra", co nezabírají, potom na mě dost nepřirozeně/šroubovaně působí takové ty přespříliš květnaté věty a nepodstatné informace (Renata? v čem je důležitá pro děj tak krátké povídky?) nebo výrazy jako "kolegyně" na pokoji - vždyť to jsou studentky...

je to škoda, podobný náměty mám docela ráda, ale tady se to podle mě nepodařilo zachytit věrohodně anebo alespoň tak, aby to zaujalo.

vlčku, díky:-)

hezkej text

t

K3, díky:-)

Já bych nominoval do PM.

Ahoj, ke Hvězdě ses již vyjadřoval, přesto dík:-))

Fajn :-)

Ćekal jsem, že se ozveš dřív. To víš že jsem to trochu přehnal, tak se neurážej. Samozřejmě každý může psát kritiky jak chce. V tu chvíli mi to přišlo trochu nespravedlivé. Hlavně vůči soutěži. Co se týče Gory, myslím že je dobré, že vůbec ty příběhy někdo shromažďuje. Poslední věta, cos napsal? Tak to není. :)

Gora: Nemyslím, že bys cíleně kalkulovala a chtěla někoho nebo sebe dojímat. Prostě mi tam jen vzniká pocit takového dojímavého vidění a jazyka. Možná jsem měl říct jenom to, že mi to přijde, jako když někdo maluje hezká akvarelová zátiší nebo krajiny, takovým stylem "namaluju si hezký obrázek". Čímž to nechci nijak shazovat a myslím, že spoustu lidí takové psaní může oslovovat (a třeba si tam nacházejí mnohem víc)

K3: To skoro vypadá, že máš nějakou představu, co má čtenář číst a jak se k tomu má vyjádřit (pokud vůbec může). To já nevím, nevidím do toho. Prostě jsem si tohle náhodně vybral a dočetl do konce (zajímalo mě téma holky z umprumky a jak se to rozvine) a napsal pro autorku pár poznámek, jak to na mě působilo. Nic víc. Není to žádná kritika ani rozbor a netuším, jaký bych měl mít "záměr". To by mě zajímalo, tady se píšou "kritiky se záměrem"? A co to znamená?

Taky jsem nevěděl, že to bylo předtím uvedeno jako miniatura, a myslím, že na tom ani nezáleží. A když jsem si namátkou prošel pár Gořiných textů, tak mám podobný pocit jako tady. Nakonec si myslím, že jsem neřekl nic hroznýho. A hlavně nechápu, proč by jakýkoli čtenář nemohl napsat svůj názor na text. Gora má možnost si můj názor smazat, jestli chce, mně na tom nesejde. Pak taky nechápu, proč tady mluvíš o svém rozladění z nízkého zájmu o PM. Přijde mi trochu nepatřičné rozebírat tvé stesky pod Gořiným dílem.

Díky, Hugísku:-)

proč ne :-)

Ano, napsal jsem že je to hezký příběh. A že je škoda to uvádět jako miniaturu, když jde o povídku. Nad literární úrovní moc nebádám, nemám čas a nejsem kritik. Spíž hodnotím jak co na mě zapůsobí. Mě zaráží ale jedna věc. Povídku lze hodnotit, ale tak i kritiku. Proč takový rozbor zrovna u téhle povídky? Když je tu tolik povídek... Já bych uvítal, kdyby se povídky pitvaly hlavně při hodnocení PM. Ať, kdo takhle dalekosáhle kritizuje, vybere ty správné povídky podle jejich představ. A ohodnotí je hlavně tam na tom kolbišti, abychom se poučili a mohli posoudit i kritiku. Na soutěž většina tady s prominutím kašle. Hlasují a hodnotí s malými obměnami pořád ti samí. Takhle to vypadá, ale samozřejmě to nemusí být pravda, že jde o kritiku s určitým záměrem.

Blešatá, já děkuju, že ti to stálo za čtení a rozbor. Byla to původně miniaturka, takže nešla do hloubky, věci se takto staly, i s tím vytečkováním dráhy "letu", já nemám fantazii,pokaždé je za vším čistá skutečnost, v tomto případě poetizující vyprávění o výhledu z okénka na začátku. Kdybych to chtěla ztvárnit hned do povídky, šla bych rozhodně do větší hloubky, ale matador Karel mi napsal, že je to hezká povídka, tak jsem tu kategorii změnila.

Naznačuješ "ůmyslné" psaní plné dojímání...ne, tak to není. Jen prostě neznám jiný způsob, jak to napsat. Pokaždé, když v tom pokojíku uklízím a podívám se z okénka, představuju si, co to poslední časné ráno viděla. Na zdi nad jejím stolem visí sušená růže, kterou jí tehdy kamarádka koupila.

Děkuju ti, rozumím, cos mi chtěl říct, a nebylo to tak nepříjemné, jak jsem s povzdechem čekala:-) 

Je to takové milé, poetizující psaní, zlehka nastiňuje prostředí a postavy, neurazí ani neřekne nic nečekaného. Ocitám se skoro v reklamním světě. Pokusím se rozepsat, jak to vidím, možná budu trochu nepříjemný, snad ne:

Pokud jde o Lucku, přijde mi, že je vykreslená ploše, nic o ní nevím, nic ve mně nevzbuzuje. Jemná dívka, budoucí malířka, celá v šedivém, bohatý vnitřní svět, slyší hlasy. Nic z toho není specifikované tak, abych to mohl skutečně vidět a s Luckou prožít / procítit. Tohle dohromady možná koresponduje s nějakou běžnou ba klišovitou představou holky z výtvarným založením. Působí to na mě jako záměrné vyvolávání soucitu. Lucka dává svou beznaděj najevo příliš zřetelně - a stejně tak je cituplné to, že onu šíři beznaděje nikdo nevidí (dokud není (možná) pozdě) - ani kamarádka, ani dobrá duše kuchařka, ani psychiatr, zřejmě ani rodina. Tohle celé na mě působí víc jako šablona (zaměřená na city) než příběh. - Jakkoli je možné, že "takhle to prostě bylo" - od literatury čekám něco víc.

Dál: Vidím rozpory, které mi ale nepřijdou jako ukázka rozporuplnosti životní, ale prostě jako nedotaženost. Je nutné (pro autora, který pak svobodně odkrývá nebo zamlčuje pro čtenáře), aby věděl (nebo postupně poznával), jaký je Lucčin svět. Co její spolubydlící, jaký je mezi nimi vztah. Co rodina atd. Proč L. uvažuje o sebevraždě(odpověď jako "Protože nezvládá nemoc a život" mi nestačí). Nevidím tam žádný Lucčin vnitřní boj (ledaže si ho vymyslím) - to uvažování, co by způsobila, je shrnuté milou větou "Co mamka a tatínek, mají jen ji." Nevím, jestli to takhle stačí. Stejně třeba, proč zrovna most. (když se k tomu odhodlává, musí překonat i to, že ji tam někdo najde a jak ji tam najde, co mu tím třeba způsobí) - tj. tohle a další věci by autor myslím měl mít ujasněné a pracovat s tím, co řekne přímo, co vůbec, co naznačí, jak... To zmíněné "celé noci nespí a maluje" mi přijde na výtv. škole jako celkem běžná věc, nedával bych to hned do souvislosti s vážnými psych. problémy (sice může být, ale v povídce mi to nestačí takhle šmahem shrnout jako "ona nespí a pořád maluje, něco se asi děje, zavolám její mamince")

Nepůsobí na mě dobře, že Lucka malovala místo, kde se chce zabít, vytečkovala dráhu pádu... Nechápu její motivaci být tak explicitní. Jako by chtěla, aby ji někdo našel dřív, než se zabije - takže by to celé bylo o tom, že chce ukázat své zoufalství a dožádat se pozornosti. Jenže ten předchozí popis (zanechaný telefon, Lucčina celková nenápadnost, nechce se svěřovat atd.) mě k tomu nevede.

Malovat kříže a hroby - tak v těch šestnácti možná - ale spíš by to dělal někdo, komu jde o efekt, nebo naopak o arteterapii. Každopádně ukazovat to ve spojitosti se sebevraždou - nevím, je to zase příliš explicitní a klišovitá představa, snadno se přijímá, nepřekvapí... Jakkoli to může čerpat z reálu, v textu to na mě nefunguje. Taky je možný, že by se L. ukrývala do abstraktnějších obrazů ... nebo třeba ne, ale přišlo by mi lepší nepopisovat ji takhle předvídatelně.

Abychom si rozuměli: I kdyby to bylo (v případné skutečnosti) pro někoho právě takové nebo podobné, povídka by to měla nějak prohloubit, rozšířit nebo znejasnit... nebo cokoli, ale vytvořit přitom něco jako autonomní a živý svět - což mi tady nevzniká. Mám spíš dojem rychle nahozených skic, zkratek, všechno prodchnuté tradičním (nevybočujícím) poetizováním a lidskou dobrosrdečností. Vůbec nezpochybňuju, že se to (a třeba právě proto) čtenářům líbí... Je to snadno stravitelné a čtenář, který se chce dojmout, se dojme... a soucítí s Luckou, prožívá Janin běh... Takže záleží, jestli ti o něco takového jde, nebo ne.

supíku, a ty zas mně jsi skoro vyrazil dech:-)) a já moc dík

Ty jo, úplně mi to vyrazilo dech... krásně napsané, smutně čtené

Asi rozumím, já myslím, že od začátku je celkem zřejmý její úmysl, ale ten závěr přesto je na přání každého čtenáře:-)

Ta šance je v pořádku. Já jsem svůj komentář nevztahoval k realitě, na základě které povídka vznikla, ale jen k povídce samé. A nemyslím si, že je to na efekt. Tak jako ta hvězda se objeví na začátku příběhu a pak sehraje důležitou roli v pointě, tak by to mělo být i s tím činem hrdinky příběhu. Jestli mi rozumíš, jak to myslím. Čechovova zásada - když v příběhu na začátku visí na stěně puška, tak musí na konci vystřelit a lejlépe zastřelit hlavního hrdinu.

kvaji, děkuju za čtení a komentář. Já jsem nechtěla napsat realitu, kterou jsem sama zažila...dost lidí tyhle věci nechce číst, a i pro mne je to stále bolestné, aspoň v povídce jsem jí dala šanci, tak proto, není to na efekt

Otveřený konec - sebevražda ano/ne je působivý, sice již mnohokrát použitý, což by nevadilo, ale připadá mi, že v tomto případě nijak zvláť zdůvodněný. Kdyby k takovému řešení dospěla ta dívka po vnitřním boji, nebylo by co namítat. Takhle to může vypadat jako útěk autorky od pointy. Jen můj názor. Jinak je povídka napsaná hezky, svižně. Jen slovo "bledolící" působí poněkud archaicky. Kdo dnes vůbec používá slovo "líce"?

Jardo, no, byl to záměr...a já ti moc děkuju za přízeň:-)

vesuvanko, děkuju, že tě neodradil chmurný námět, a děkuji:-)))

Smutný příběh s otevřeným koncem , který dodává trochu naděje, že Jana Lucku stihla včas. Pěkně a poutavě napsané, Tvoje povídky vtáhnou čtenáře do děje. TIP

Dzravím.

V první polovině mi to připadalo jako momentka všedního dne dívky, jenž má vnitřní problémy. Ve druhé polovině to dostávalo spád a napětí. Tak trochu mne to nutilo si říkat: Neskočí. Gora tomu dá jistě happyend. Rozuzlení je ponecháno na čtenáři. Jeho fantazie rozhodne.

Líbí se mi jak v závěru jsou souběžné dva pády. Z mostu a z horizontu. Je to v tom místě cíleně uvedno autorkou?

Karle, váhala jsem, zda nenapsat delší povídku, ale vzhledem k námětu jsem nechtěla psát dlouhou smutnou věc, tak jsem zvolila miniaturu. Ale já tedy přehodnotím tu kategorii, díky za cenné rady a čtení.

blackie. děkuju, je to opět /bohužel/ pravdivý příběh, ubytovávala jsem kdysi studentky školy sv.Anežky...

Ahoj, Irčo. Přečetl jsem Hvězdu. Moc smutný příbšh po ránu. Myslím si že je škoda, neposlat to mezi povídky. Když to povídka je a hezká. Ta kategorie není stanovena délkou. Takové ty momentky které píšeš patří sem. Ale tohle je docela silný příběh... Kdybych měl něco kritického říct tak snad  -závod o Lucin život-/závod o život/ by stačilo. Že je Lucky je zřejmé. Jinak moc fajn.

wau.....přečteno jednou, dvakrát a znovu....i myšlenky....letí jako pták.............*/***

Díky ti, KK:-)

Páčilo /*

Evži, snad...díky ti:-)

Movsare, díky, poopravím...

Kočkodánku, ale ty jsi hvězda:-)

Dodolo, vždy je lepší věřit:-) a dík moc

Oldjerry, děkuju ti, podle ověřených informací to byla schizofrenie...ale to není podstatné...

Snad ta trocha naděje by jí mohla pomoci. /T

toleroval bych ty nadneseně poetické a protismyslné obraty jako ticho hovoří jen pokud by první věta dívku uvedla jako tu s jemnými prsy.

Věřím, že to Jana stihla, zatímco Lucka sledovala hvězdy... třeba na ni podvědomě čekala, aspoň takový dojem ve mně tvůj příběh vyvolává

To asi nebude schizofrenie, ale (obsedantní) maniakální deprese... ale tady to  nijak nevadí... líbí se mi jak je napsaná Ze začátku je to drobátko  natahovací, ale pak to dostane spád a napětí. Ta se  v některých přípdech dá léčit, záleží na příčině jejího vzniku... *

Di, děkuju mockrát:-)

Čudlo, taky jsi mne potěšil, díky:-)

Kolobajdo, potěšil jsi mne hlavně tou paní Mistrovou:-) a moc děkuju

Lakrove, ještě jednou díky za rady...bohužel jsou vždy logické:-(

Velmi dobré. /*

Opět dechberoucí příběh, dalo by se říct: čím kratší - tím lepší, paní Mistrová...   /**

Lakrove, opravila jsem, děkuju za čtení a napovězení:-)

revírníku, děkuju, otevřený konec je nadějnější varianta...

Nestraš! Možná ale není úplně pozdě, nechalas nám trochu naděje v Janině běhu o život.

Pěkná miniatura.