konec je vždy stejný

nezaměstnaná mysl

se sklenkou Býčí krve

zabrousí do spodních vrstev  vědomí

jaképak rozjímání

prostě hledá něco

do čeho se lze pustit

v sedě

praktické věci

a reality vůbec

jsou vždycky!  někde po ruce

hluboko pod nimi  jsou témata

málo frekventovaná

kterých se bojí malý i velký

v mládí ten výlet končil mučivou touhou

dnes skličujícím vědomím

vlastní smrtelnosti

sklenka padá na mramorované dlaždice

jak to může pokračovat?

setřít  rudou    sebrat  střepy

a fajn!

nezaměstnaná se chytla problému

jak červené spáry na podlaze

vysvětlit jinému mozku

který se nikde necourá