Romeo a Julie ve virtuálním světě

Přes sklo se rozhlížím v tom nepřehledném davu,

která má jaké oči a jak hrdě nosí hlavu.

Jsem sám  v online světě, zde člověk slova hledá.   

Jsem Černý štír i Gloom a malá Sova šedá.

Podej  ruku té, která oči své ti podá,

ve svitu monitorů se  hledat budem znova.

Ráno mám oči člověka, jenž v noci zemřel v sedě.

Pro pár slov sem utíkám, sám nerad píši epopeje.

Zde čas hyne, život k životu je zrozen,

ona je  mi pláství medu i vína modrý hrozen.

Svítí za noci  černé, jak louč když půlnoci se koří,

zas  plane  touha ve mně a paměti se dvoří.

Jsme ztichlí jak v dešti, ne tak jistí svojí silou,

už nejsem  jen Romeem, jež hledá svojí milou.

Je v písku samoty net co pro oázu je mula.

Pro slova  shledání ve světě Zero -  nula, jedna, nula.