Rozmnož se k radosti státu!

Žijeme v digitální době, moderní technologie a internet radikálně proměnily a znejistily téměř všechny tradiční pojmy, od fyzikálně klíčových jako jsou čas nebo prostor, ke kulturně podmíněným jako jsou umění, intimita nebo třeba vědění. Politici si té změny ale zatím nevšimli a setrvávají v dávnověku. Včera se svým archaickým přístupem ke světu připomněli.

Čerstvým tatínkům týden placeného volna! volali jedni. Tatínkům a maminkám raději slevu na dani! volali druzí. Třetí mlčeli, aby nepodpořili politické protivníky, ale mlčky přikyvovali, aby nezradili své archaické přesvědčení o nutnosti státního dohledu nad plozením. Co včerejší zprávy připomněly?

Píše se 4. stol. př. n. l. a Platón ve svých Zákonech podává tuto vizi: nad povinností mladých párů přivést na svět – pro dobro obce – děti, měly by dohlížet zvláštní skupiny, jakási komanda k tomu vybraných žen. Měly by se za tím účelem denně konat porady při chrámu Eileythie, na nichž by byla probírána udání ohledně podezřelých párů, které si „hledí v letech určených k plození něčeho jiného než toho, co jim bylo určeno za obětí a posvátných obřadů svatebních.“ „Plození a dozor nad plodícími trvej deset let a nic déle, bude-li manželství plodné“ dodává filosof.

Dnes, v době nekonečné zábavy, která sama plodí, ovšem čtyřicetileté ženy se zkušenostmi Willyho Foga, ale bez dětí, neboť stihnout se nedá vše, by podobná komanda jen těžko stíhala svou práci. A tak je třeba mírnit taktiku, ostatně výchova už není v módě, dokonce je to snad už i zakázaná věc (viz kupříkladu podivné waldorfské zvrhlosti). Politici tedy kolem Platónova odkazu našlapují opatrně, a včera nám ukázali jak: už ne „dohlížet a trestat“, spíše pobízet. Budeš týden doma, tatínku, čiň se! Dostaneš slevu na dani, bratru to vyjde na sto padesát korun, ale kde je najdeš, tatínku?! Čiň se, rozmnož se k radosti státu!