Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři /Črty II./
Autor
Gora
Vilová čtvrť v Českém Krumlově - Horní Brána. A branka s kováním půloblouků ve tvaru slunce otevřená průhledům nedělního odpoledne.
Labrador se snaží nadzvednout mohutné tělo. Zakolísá a nejistě dosedá pod větve jabloně, čumákem k nebi. Kdo ví pokolikáté pozoruje mraky. Má rád, když letí rychle oblohou, jako štěně je chtěl pochytat. Naslouchá ozvěně vytí cirkulárky nebo prvnímu ptačímu zpěvu. Hlídá. Prošedivělou bradu opírá o přední tlapy. Také dnes, ačkoliv smí s ohledem na věk odpočívat v pohodlném pelechu na chodbě vilky, došel na zahradu.
Zdánlivě netečná, žlutě zabarvená, vypelichaná hrouda. Slechy jsou ale ve střehu.
Na špalku u dřevníku drží pózu egyptské sošky kocour. Nastavuje kožich březnovému slunci. Víčka se teplem labužnicky přivírají přes smaragdy zornic. Oči mezírkami sledují dění kolem domu.
Z ničeho nic se otevřely dveře a ven vyběhl malý ratlík. Vyspaný dorůžova překypuje energií. Letí ke starému psovi. Netroufne si dorážet, tak jen sprintuje kolem. Štěněti patří celý dvorek i zahrada. Je snad všude. Pro své hry vzalo zavděk i loňským šustím pod jabloní. Nese v tlamce kořist v podobě uloveného listu.
Kocour udiveně seskočil, tolik ruchů naráz! Psík si ho teprve teď všiml, bojovně vztyčil ocas a předstírá útok. Černá koule se mrštně vyšvihla na větev jabloňové rozhledny. Mrňous krouží kolem kmene, chce si hrát, avšak kocour si ho ostentativně nevšímá. Olizuje se růžovým jazykem v koruně stromu, dokud kožich nevypadá jako lesklý antracit.
Sešplhal z jabloně a znuděně, co tlapka tlapku mine, kráčí promenádou středem pěšiny vysypané kamínky. Jestli mohou mít kocouři gen frajeřiny, tak tomuhle nechybí.
Labrador zvedl hlavu a provází jej pohledem. Minipes zabrzdil kousek od kocoura. Ten prošel, aniž by zrychlil. Elegantně se prosmýknul škvírou mezi dvěma pruty slunečních paprsků kovové branky. Znamená pro něj vstup do jiného světa.Venku, na chodníku, švihnul chvostem na pozdrav.
Nazdar, hoši, vrátím se až ráno.
60 názorů
Dzravím
Další jedna z tvých momentek a tentokrát zvířecí. Jako bych to viděl.
Můj ty světe, někdo si to umí - přes Písmáky - zařídit:-) Tiše závidím. Napiš mini o jízdě limuzínou, prosím:-)
Ano, ale jak se říká: holá huba, líné neštěstí! Za peníze, které se sešly od Písmáků jsem si mohl dovolit koupit doživotní permanentku do lóže a ještě na každý koncert jezdím limuzínou, v níž popíjím pravé šampaňské a po koncertě si mohu vždy dovolit pozvat sólistu do restaurace U malířů.
Jdu opravit. Proč nečteš Zboru, jeho dvě mini z poslední doby se mi zdají dost dobrý:-)
Zdendo, hm...zas máš v těch detailech pravdu, já už se picnu.Torpédo a mraky odstraním. To ostatní. Je to mini, koukni třeba na Zboru, kolik má ve svých mini vět - je taky lenivej??
Díky:-)
Moc se mi líbí,s jakým zaujetím a do jakých podrobností pozoruješ skutečnost a s jakým opravdovým zaujetím o tom píšeš. Tak nějak bych chtěla umět psát haiku. Tip.
Hugo Ramon
09. 03. 2017Pěnkné Gori :-)
> ...měla jsem tady několik cílů...
Myslím, že vyšly všechny (cíle), včetně té "mezidruhové komunikace".
Tak nějak tímhle směrem: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=460439 :)
Zmínka o mládí se čtyřicítkou na krku mě potěšila. Ale jo, máš pravdu, jsem vlastně mladý, huráá! :)
Ta miniatura je určitě víc než deset let stará (mladá). Nové texty sem moc nedávám. Nechávám je zrát :)
No, ty už jsi na dohled...tiše závidím tvou poslední mini...a nejen:-) Vzhledem k mládí máš dobré šance.
Napsané je to hezky. Na čtenáře dýchne konkrétní atmosféra. A líbí se mi, že se nespokojíš jen s prostým popisem ,ale snažíš se ho skutečně literárně vyšperkovat. Je tam metafora, personifikace, přirovnání. Všechny tyhle poetické vložky hodně pomůžou přesnému vykreslení nálady a udělají text zajímavějším i pro náročnějšího čtenáře. Fajn je také jak třeba pokaždé dáváš ratlíkovi jiná jména (která ale vždy sednou a nikdo nemůže být na pochybách o kteréhože ze tří hrdinů se jedná) a neomezíš se na prosté papouškování jednoho výrazu. Hezké. A přepisování je skvělá metoda, jak s textem pracovat a zároveň se učit a tříbit si styl. Nejhloupější je, když člověk nadatluje text do mobilu a hned ho uveřejní. To zvládnou bez ztráty věnečku jenom největší machři :)
Lakrove, měla jsem tady několik cílů: vytěžit z minima maximum, zdůraznit rozdíly : mládí - stáří, věrnost - svoboda, přátelství - komunikace odlišných:-), a snad se mi něco z toho povedlo. Moc ti děkuju:-)
Zboro, děkuju. Minimálně třikrát jsem to celé přepisovala, a ještě tomu dle mne něco chybí. Ale nevzdávám to:-)
Hezky zachycený jak ten "okamžik", čítající možná jen pár desítek vteřin, tak onen propastný rozdíl mezi věrností psů a volností koček. Tohle slovní spojení se mi líbí: ...co tlapka tlapku mine... a i když koukám, že není originální, oceňuji je. Tip.
Milé. Čekal jsem nějaké vyústění na závěr, ale chápu, že o něj tady nejde tolik jako o popis samotný.
"...nazdar hoši, vrátím se až ráno." Zdá se, že kocour je ve formě : -) /**
SoStrangeForNormalLife
06. 03. 2017Že bys mě přivolala? A já příběhla jak psík na klacík? ;)
Díky...je zvláštní, že ten den, co jsem si na tebe vzpoměla, ses v noci vynořila s básní:-) telepatie, asi...
SoStrangeForNormalLife
06. 03. 2017Víš, že mám pro tvoje psaní slabost. *
blacksabbath
06. 03. 2017Goro....krásně napsané...úplně to vidím.........................*/***
Evženie Brambůrková
05. 03. 2017Naši kluci si také vyhřívají kožíšky. Ale ten malý psík velkému kamarádovi klidně skáče po zádech i po hlavě. Jaro je za dveřmi. :-) /T
Volovina může být leccos. V tomto případě je to nepatrná, skoro nepovšimnutelná událost, z níž uděláš krátký příběh, to jest miniaturu, která i přes tu krátkost má děj. To tě ale mohlo napadnout i bez té otázky: já bych za skutečnou »volovinu« nedával tip... (:-D
Kočkodane, pokud by to byly črty z exotické země, tak snad...tady u nás holt čokl a číča:-) a díky za komentář, věrný čtenáři:-)
Oldjerry, jak, z voloviny???
No, přece všichni jsme potřební - starý pes, mladý pes, i bohém kocour, že? Proč o tom nenapsat.
Díky, barde:-))), mám radost.
Mám rád spojení umět koukat, vidět a umět psát. Ty každé voloviny uděláš »záležitost« **
Karpatský knihomoľ
05. 03. 2017rád som si to prečítal
Di, děkuji, směju se tady tvé kocouří charakteristice:-)) frajer je prostě frajer:-)
Stejný dojem jako Vesuvanka. Zvířata jsou nedocenitelný dar pro naši pohodu, úsměvy, pochopení. Jsou člověku podobnější, než si dokážeme připustit. Kolik jen znám frajerských kocourů! - těch i oněch ;-)))****
Irčo, máš skvělý pozorovací talent, který dokážeš "přetavit" do hezkého, čtivého díla, jež mě vtáhlo mě do atmosféry. Měla jsem pocit, jako když to sleduji naživo. Psy a kočky (i další zvířata) miluji. Díky za příjemný zážitek :-))). TIP