dnes naposled

dopolední psaní....

dnes naposled

 

v trezoru hledáš vakuum nepostradatelnosti

ve zkušební době..

uzamčeno zevnitř

 

potkala mne role umělce

a slunce vysušilo slzy

uzamčeno zevnitř

 

nehledám sebe, necítím své ruce

kůže horká...

uzamčeno zevnitř

 

hořím, sálám, tělo hnědne

plameny pohlcují mou duši

já, čarodějnice

 

prosím o déšť

pozdě

uzamčeno uvnitř

bez slova

polykám svá tajemství

dnes naposled...

 

 

 

podobná

 

znáte tón, který se líbí

a krade slova z pusy

 

střechy zrcadlí tmu

pozdnějšího svítání

 

nohy utíkaly nazdař bůh

ruce objaly slunce

 

a má mysl?...

tolik se podobám sobě

...

 

 

ostrůvky

 

seju pravdu a sklízím pády

modlím se za déšť bez konců

slzy všeobecnosti

sladké jak cukrová vata

 

listuju ve svém životě

mám přihrádky na klíčky

a u některých chybí zámek

...

 

v životě jsou malé ostrůvky

(opatrnost)

na něž je třeba vystoupit

na chvilku, jen si trochu odpočinout

 

další krok – další pád

tisíce varování

ale dokud to nepoznáme sami

 

říkej dítěti

...

 

tabák města

 

vějíře dam dnešní noci

když kultura sžírá svět

divadel

 

město šlo spát

a mé já je pořád vzhůru

čekám

 

kde jsi

já sama

 

město pod mraky

tiše kouří...

kolik komínů

– tolik příchutí tabáku

 

 

 

kroky

 

tápu ve svém vnitřním světě

maličkosti

všechny mé věty...

už byly řečené

 

v pomalosti svého kroku

páchnem včerejškem

až už tu nebudem

 

co krok to jediný život

co nádech...

 

 

 

 

 

---