Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýbuch
Autor
Gora
Výbuch
Vojtěch zapnul límec vaťáku až ke krku. Na hlavě měl ručně pletenou čapku od Elišky. Natáhnul na ledové dlaně pracovní rukavice. Popadl krumpáč a vší razancí, které byl jako človíček malého vzrůstu schopen, se pustil do prohlubování hrobu. Lopatou odhazoval na torzo lešení s podlážkou hlínu a pak teprve z hrobu ven. Zima jako v Rusku, sakra. Štefan měl přinýst speciální sekáčky, taky plynovou bombu na nazmrzlou zeminu. Ještě, že se oteplilo. Kdyby správce viděl, že je tady zase sám, dal by padáka oběma.
Už několik dní se Štefanem a kumpány z ubytovny chlastali. Pozůstalí ale kvůli tomu přece ten funus neodloží, jak by k tomu přišel nebožtík.
Po dvou hodinách perné lopoty stál konečně úplně dole. Makat se naučil u lidí z cirkusu, s nimiž se po smrti rodičů chvíli potuloval po světě. Ředitel se ho ptal, jestli nechce hrát klauna, s těmi vlasy, prej je má jako ňáká Endžíla nebo co. Že by stačil červenej nos. A možná ani ten by nemusel nasazovat. To tak, dělat kašpara!
Od pusy mu šla pára. Zavdal si ze šosu vaťáku z půllitrovky rumu. Z druhé kapsy vytáhnul plechovou tabatěrku. Měl v ní na každý den deset vlastnoručně ubalených cigaret. Pokuřoval. Tabák mu odjakživa voněl. Ještě zarovnat hrany výkopu a bude moct vylízt po železným žebříčku ven. O víkendu byla silná obleva. No jestli on – Výbuch - jak ho oslovoval otec, není děckem štěstěny – obešel se při kopání dočista bez pomocníka. A tak to je skoro odmalička. Táta Vojta se před léty, při odchodu z kriminálu, dozvěděl, že má syna. V děcáku. Přijel na návštěvu a pověděl: „ No ty máš teda prdu, celá máma, a na tý hlavě máš pěknej vejbuch.“ Myslel tím jeho účes. Kudrnatá mičuda na tenkém krku. No a Výbuch už zůstal.
Po čase ho táta dostal z domova a potulovali se krajem se světskými. Byl moc velkej fešák, proč jen nejsem po něm? Ženský z maringotek s ním laškovaly. Nabalil si jistou Elišku. Měl naráz hodnou mámu, no vážně, zas dítě štěstěny. Brambory nakrájela na mrňavý kostičky, dala vařit, a k nim smaženej gothaj obalenej jako řízek. Bylo za deset minut hotovo, a plnej talíř. Jedli si jako lordi. Luxus. Na ten si potrpěli. Pila hodně, skoro jako táta. Mně dovolili chlastat až od patnácti, abych prej nezblbnul. Táta každýmu známýmu říkal hrdě: to je můj kluk Výbuch, a někam to v životě dotáhne. Koukněte na ty jeho vlasy! A kumpáni z mokrý čtvrti mu to odkejvali, věděli, že pak poručí rum.
Jo, táto, kopu hroby. Při funusech přidržuju rakev za jeden roh a umím nahodit krásně smutnej obličej. Správce slíbil, že mne a Štefana zaměstná. Prej jsem kvůli ksichtu pravý terno v pohřebnictví. Fakt mám v životě velkou kliku.
S Eliškou, který jsem říkal mami (protože ta, co mne porodila prej byla hnusná flundra), to pak vzalo rychlej konec. Však taky hulila jak fabrika. Ztrácela se před očima. Ze statný ženský byl roztřesenej věchýtek na eldéence. Hnědý dlouhý vlasy zešedivěly, pak jí ostříhali. Chodili jsme za ní s tátou každej den. Na vozejku vyvezli za špitál a dávali popít a pokouřit. Kašlala, ale vždycky se na nás smála, měla hluboký ďolíčky. Čím dál hlubší. Přes slzy, který jí tekly, když mi pročísla vyhublou dlaní vlasy, divně koukla na tátu a ptala se: „Klucí moji, co jen s váma bude?“ Sám nevím, co to s nima bylo, s mámou a tátou, protože táta umřel už asi rok po Elišce. Ta samá nemoc a to samý oddělení. Ležej v dvojhrobu tady na krchově, každej den za nima zajdu, i když není pohřeb. Pokaždý, když kopu hrob,dávaj mi sílu vzpomínky na život, kterej jsem s Eliškou a Vojtou prožil. Jinak tam, venku, na ulici, jsem jen tulák, co sedává na zídce pro existence, jako jsem já sám, a klátí nohama, a popíjí pivo z plastu. Mlčím a usmívám se na lidi. Chvíli jsem živej a chvíli už ne.
Šlapal křuskama ve vrstvě bahna. Ze stěn se drolily kousky hlíny. Vyplašeně kouknul nahoru. Pršelo. Jestli ty vzpěry řachnou na něj….
Musí vylízt ven a porozhlídnout se po Štefanovi, dřív, než správce zjistí, že kámoš nedorazil. Nepochopil by, že tady není sám, dohlíží na něj táta Vojta a máma Eliška. On, mrňavej Výbuch s velkým frňákem plným červenejch žilek, se uměl narodit. Štefan říkal, že jejich famílie je skoro jako Adamsovic rodina. Nezná. Bude muset zajít do kina. Někdy…
52 názorů
Jeff Logos
13. 06. 2018Až třeskutě životné, i když je řeč o hrobech. Bravo.
Dzravím.
Je to hodně o momentu vnitřních pocitů a vzpomínek. Snažilů se mi to překlopit myšlení k zamyšlení o smyslu života, ale nepřevrátilo se. Hodnota je pro každého stejná. Jedno jestli sedává na galerce opilých bezdomovců, či žije v luxusu.
> ...už jen znovupřítomností...
V mém případě spíš stálepřítomnost, občas ovšem čtu tiše a komentuji až když se to nahromadí.
Lakrove, hodně jsi mne potěšil...už jen znovupřítomností a tak, vůbec:-) Zip odstraním, díky:-)
Jedním dechem a bez výhrad je jediné, co mouhu dodat po dočtení (znad jen slovo ...zipem... v úvodní větě mi přijde navíc). Tušení kdo je autorem, trvající asi od poloviny, mě nezklamalo. Tip.
blacksabbath
17. 03. 2017umíš.....zaujmout..............*/**************
Pěkná povídka. Tip. Myslím, že by si zasloužila trošku vybrousit v některých větách. Třeba, jak už tady někdo upozornil, na to přeskakování z ich formy do er formy. A také by to chtělo upravit typograficky - jsou tam navíc mezery, a rovněž v interpunkci. Například tady: "No jestli on – Výbuch - jak ho oslovoval otec, není děckem štěstěny – obešel se při kopání dočista bez pomocníka. A tak to je skoro odmalička. Táta Vojta se před léty, při odchodu z kriminálu dozvěděl, že má syna." Co takhle: "No jestli on - Výbuch, jak ho oslovoval otec - není děckem štěstěny. Obešel se při kopání bez pomocníka. Táta Vojta se před léty při odchodu z kriminálu dověděl, že má syna." Případně, když chceš oddělit výraz "při odchodu z kriminálu", tak z obou stran. "Táta Vojta se před léty, při odchodu z kriminálu, dověděl, že má syna.
Mě to chválení moc nejde ale to není povídkou. Jako většinu tvých věcí, čtu dvakrát. A vždycky to napodruhý je v úplně jiném světle. Včera jsem postrádal nějakou zápletku, hlubší děj. No a dneska mi to tam nechybí jako by to tam bylo. Stačí trochu představivosti a nechat si odvíjet děj v obrazech. Vždyť je tam celý život. Já si tvého psaní cením protože je o lidech... ale to už bych se opakoval.
Luzz, ne, nerejpeš, na ty ručky kouknu:-) Zima byla - zimní období je na kopání nejhorší, ale nejsilnější mráz polevil, dokonce začalo místo sněžení pršet..jinak by nebyl dítko štěstěny a nezvládl by tu práci...tolik k počasí, je možné, že jsem v tom udělala maglajz.
Původně jsem to chtěla napsatjako miniaturu, pak se mi zdála divná, no, asi je to mé váhání znát...rozhodně dík.
není to špatné, docela mě to bavilo číst, snad proto, že to nebylo sentimentální a slzopudné :)
možná by stálo za to zasadit to do nějakého výraznějšího příběhu, takhle to působí jako črta...
nějak jsem se ztrácela v tom počasí - jednou říká "zima jako v rusku" a potom, že se oteplilo, o kousek dál, že přišla obleva... taky úvodní pasáž je (podle mě) zbytečně košatá (zbytečně přesný popis pro hloubení hrobu - co kam odhazoval, co měl na sobě... navíc tam máš ručně - ruce - rukavice rychle za sebou - ale to asi už hodně rejpu :))
Evženie Brambůrková
14. 03. 2017Moc pěkné. Tak to umíš jen ty. /T
Květoň Zahájský
14. 03. 2017To je tak smutný, až je to veselý. ((-:
Hugo Ramon
14. 03. 2017... cítím tu půllitrovku rumeniggeho až sem ke klávesnici :-)))
Diano, díky, jsem ráda, že příběh Výbucha, kterého vídám denně, se snad někomu zamlouvá:-)
Karpatský knihomoľ
14. 03. 2017/*
Já říkám umění psát tomu, když ze zdánlivě nezajímavé skutečnosti, nebo události udělá autor ZÁLEŽITOST... což tady nastalo. *
Pavle, no, bylo jich dost:-) Baví mne představovat si, jak asi přemýšlejí, různí lidi, nejen Výbuch a spol., když znám jisté skutečnosti jejich životů... Děkuju ti.
Král tuláků... a ty - adoptivní matka bezďáků? (Ptám se záměrně blbě, protože vím - ale jiní to snad neví...) Taky si budu muset někdy zajít do kina (až bude Adamsovic rodina) /***