Mrtvé ráno

Ráno provázené tichem,

slyšet jen něčí rychlý dech.

Nevidět nic.

pak rozervány křikem plíží se stíny

po hotelových zdech.

Krvavá šmouha,

tak rudě se slunce vkrádá

v obraze zaprášených skel,

ve vší te plísni, je nejvíc cítit zrada,

zápachem smrti dvou chladnoucích těl.

Jichž smrt se náhle dotkla

dva květy,

jež zkoseny tu jsou.

Zničeny zlobou, že jejich světy,

osud protkal

a třetí,

chtěl štěstí těch dvou.