Nahlédnutí do psychiatrické praxe

JARUB napsala:

1) Aha, takže jestli to chápu dobře, mají být tito jedinci nedobrovolně zavření ve věznicích, kde se jim vůbec nebude nikdo věnovat a kde na společných pokojích (protože samotek je málo) budou ohrožovat spoluvězně....

- 1. Pokud spáchali trestněprávní delikt trestaný odnětím svobody, měli by být nedobrovolně zavření ve věznicích. Proč by měli být někde jinde?2. Z ničeho neplyne, že by se vězňům neměl nikdo věnovat; to je jiná otázka. Máte zvláštní představy o tom, jak to vypadá v psychiatrických nemocnicích: pacientům se tam přece nikdo „nevěnuje“; jsou tam zavření úplně stejně jako ve věznicích, jen typicky nespáchali trestněprávní delikt.3. Pokud někdo pořád někoho ohrožuje, tj. dopouští se trestněprávních deliktů, měl by být ve vězení. Od toho tady vězení jsou.

2) To mi připadá lepší, když se zjistí, co je toho stavu pozměněného vnímání příčinou (intoxikace, nádor, onemocnění)

- To mluvíte o čem? O psychiatrii? Duševní nemoci jsou chování. Intoxikace, nádory a onemocnění nejsou duševní nemoci. A intoxikace, nádory a onemocnění nezpůsobují trestněprávní delikty.

3) To mi připadá lepší, když se zjistí, co je toho stavu pozměněného vnímání příčinou (intoxikace, nádor, onemocnění) a léčí se to. Takový člověk má šanci poté fungovat ve společnosti naprosto normálně.

- Sypete z rukávu jednu psychiatrickou demagogii za druhou. Předtím jste citovala Pávův „argument záchranou života“ a tohle je tzv. „argument ideálním stavem“.

Argumentujete: Bude se léčit na psychiatrii a všechno bude super. Když už pomineme to, že to není ničím podložené, tak především je to demagogie, protože jste tím psychiatrické porušení práv jedince nijak neodůvodnila. Když řeknete „Tato intervence dává nejlepší výsledky“, tak je to Vaše HODNOCENÍ té intervence; nijak z toho nelze vyvodit, zda je ta intervence oprávněná anebo ne.

Aha, takže jestli to chápu dobře, mají být tito jedinci nedobrovolně zavření ve věznicích, kde se jim vůbec nebude nikdo věnovat a kde na společných pokojích (protože samotek je málo) budou ohrožovat spoluvězně....

To mi připadá lepší, když se zjistí, co je toho stavu pozměněného vnímání příčinou (intoxikace, nádor, onemocnění) a léčí se to. Takový člověk má šanci poté fungovat ve společnosti naprosto normálně.

JARUB napsala:

1) Asi jako když někoho přivezou rozbitého po autohavárii a on říká „nechte mě být“. Tak se s ním asi také nikdo moc nebaví a prostě ho do toho CT přístroje přes jeho nesouhlas strčí, případně ho uspí a provedou nezbytná vyšetření a ošetření, aby nebyl ohrožen jeho život. Protože je to nezbytné. Stejně tak v jiných případech akutních stavů, když je někdo zcela manický a nepříčetný. Pak je potřeba s tím něco dělat. Nebo staří lidé, když nevědí, jak se jmenují. Nebo když lidé moc pijí a dostávají se do deliria.

- Ten argument je ale demagogie, protože z tvrzení „Je správné ignorovat vůli jedince, je-li ohrožen jeho život/zdraví“ plyne „Je správné ignorovat vůli jedince, je-li ohrožen jeho život/zdraví“, nikoliv „Je správné ignorovat vůli jedince“. I pokud záchrana života/zdraví ospravedlňuje ignorování vůle jedince, neospravedlňuje to násilnou hospitalizaci, protože ta život/zdraví nezachraňuje. Jak to že ne? Protože násilně hospitalizovaní žádnou život/zdraví zachraňující péči neobdrží.Čili ten Pávův přechod od když někoho přivezou rozbitého po autohavárii a on říká „nechte mě být“. Tak se s ním asi také nikdo moc nebaví k Stejně tak v jiných případech akutních stavů, když je někdo zcela manický a nepříčetný je ryzí demagogie.

2) A můj názor: Člověk, který má z jakéhokoliv důvodu pozměněné vnímání reality (a sama ho asi také mám, když píšu básně...) tak, že může v ostatních vidět nepřátelské emzáky a může se je snažit omezit na svobodě či ohrozit na životě, by se měl léčit jakýmkoliv způsobem, a to ať dobrovolně či nedobrovolně.

- 1. No a lidi jako Vy nás dostali do tohohle průseru, kdy psychiatři mají pravomoc zavírat lidi pouze na základě udání o jejich „nebezpečnosti“ (která nemusí být a většinou není trestněprávním deliktem) na neurčitou dobu a násilně je „léčit“.2. Pokud jedinec někoho omezuje na svobodě nebo ohrožuje na životě, tak se jistě jedná o trestněprávní delikt a na to je zde trestní právo – není to důvod k existenci psychiatrie.

Cituji z vámi uvedeného zdroje 1):

~~

Asi jako když někoho přivezou rozbitého po autohavárii a on říká „nechte mě být“. Tak se s ním asi také nikdo moc nebaví a prostě ho do toho CT přístroje přes jeho nesouhlas strčí, případně ho uspí a provedou nezbytná vyšetření a ošetření, aby nebyl ohrožen jeho život. Protože je to nezbytné. Stejně tak v jiných případech akutních stavů, když je někdo zcela manický a nepříčetný. Pak je potřeba s tím něco dělat. Nebo staří lidé, když nevědí, jak se jmenují. Nebo když lidé moc pijí a dostávají se do deliria. Když je člověk navázaný na bázi důvěry, tak je to mnohem přínosnější.

A můj názor: Člověk, který má z jakéhokoliv důvodu pozměněné vnímání reality (a sama ho asi také mám, když píšu básně...) tak, že může v ostatních vidět nepřátelské emzáky a může se je snažit omezit na svobodě či ohrozit na životě, by se měl léčit jakýmkoliv způsobem, a to ať dobrovolně či nedobrovolně.