astronom jiří grygar a průzor do budoucna

                                                                                                                                                    57,5/1

 

Astronom Jiří Grygar jako velký praktik

telepatického průzoru do budoucna.

 

     Jiří Grygar je známý popularizátor vědy a astronomie. Dokázal vždy poutavě referovat o nejnovějších objevech v astronomii i přibližovat obyčejným lidem astronomii jako takovou. Pořádal plno přednášek na různých hvězdárnách a místech. Už za komunistů autorsky vystupoval v televizi v seriálovém pořadu "Okna vesmíru dokořán".

     V roce 2016 se Džordž se ženou účastnil jeho přednášky v Brněnské hvězdárně na Kraví hoře. Byl to jeho tradiční pořad s názvem "Žeň objevů + rok za který se referuje" Byla to jeho jubilejní padesátá přednáška za těch 50 let. Však už mu také bylo přes 70. Byl ale v dobré kondici také díky pořádaným výjezdům na kole od hvězdárny ke hvězdárně pro astronomy i veřejnost.

     V přednášce referoval o nejnovějších objevech a zajímavostech hlavně v astronomii a současně se promítaly komentující obrázky na kopuli digitária nad účastníky přednášky. Mimo jiné se zmínil o jednom zajímavém úkazu. Na kopuli promítl obrázek  jednoho magnetického gravitačního mračna. Na okrajích byly do kříže čtyři hvězdy. Všechny čtyři hvězdy se současně najednou objevily na obloze.

     Když se takto někde znenadání objeví nová hvězda, znamená to, že kdesi  v dáli vybuchla supernova a vytvořila se nová hvězda. Je zajímavé, že tyto čtyři hvězdy, které se naráz objevily mají všechny stejnou spektrální analýzu světla. Astronomové tvrdí, že je to optický jev. A ty čtyři hvězdy  jsou jen obrazem jedné supernovy za tímto gravitačním mračnem - gravitační čočkou.

     Takovéto jevy předpovídala  jedna vědecká práce, kterou Grygar citoval. Uváděl autora optika - astronoma a i rok publikování. Podle této práce se může objevit 2,4,6,8,12 atd. obrazů jedné té samé hvězdy, přesněji podle toho, jak dokonalé je gravitační mračno - gravitační čočka.

     To ale není všechno. Poblíž bylo podobné gravitační mračno. Astronomové předvídali, že kdyby tohle vedlejší mračno rovněž zakřivilo paprsek z této vzdálené supernovy, která je daleko nějaký ten světelný rok, tak se zpožděním měsíc a půl se objeví ještě jeden obraz této supernovy v tomto vedlejším mračně. Zpoždění je tu proto, že parsek letí po delší dráze. A skutečně. Předpověď se vyplnila. Objevila se ještě jedna hvězda s stejnou spektrální analýzou a předpověděným zpožděním měsíc a půl. Pan Grygar poznamenal: Můžete ten výbuch supernovy sledovat ze záznamu. Tyto skutečnosti byly už nějaký ten čas známy, a tak se o nich referovalo i dříve. V roce 2016 to bylo už jen citování oficiálních, vědci prověřeného vysvětlení.

 

     Nyní se vrátíme zpátky do minulosti padesáti let referování  Jiřího Grygara o astronomii. Všechno může vypadat jako nepředstavitelně  nepravděpodobná náhoda, nebo jako nevysvětlitelná  magická záhada, nebo jako vědecký důkaz zápisu událostí v časoprostoru a jejich čerpání pomocí interakce mozku s časoprostorem. Jako důkaz telepatie a možnosti předvídat budoucnost. Těch 50 let působení Jiřího Grygara  v proudu času bude nejprve vypadat jako běžné události a referování astronoma, které se ale v souvislosti s už proběhlou budoucností stávají vědeckou bombou.

 

     Jevy s násobným obrazem hvězdy byly známy už dříve. pro ilustraci jak se vyvíjela věda na toto téma uvedeme několik citací z knihy "Okna vesmíru dokořán" autorů Jiřího Grygara / Vladimíra Železného, rok 1989, z kapitoly Gravitační čočky:

     "Jedním z důsledků obecné teorie relativity je, jak víme, ohyb světla v silném gravitačním poli (například v blízkosti Slunce). Tento efekt byl předpovězen A. Einsteinem v roce 1915 a experimentálně ověřen astronomy při úplném zatmění slunce v roce 1919. Souhlas pozorování s předpovědí příznivě ovlivnil přijetí obecné teorie relativity mezi astronomy i fyziky. Nicméně již v roce 1919 britský fyzik sir Oliver Lodge přišel s nápadem, že efekt se muže projevit gravitační deformací obrazů vzdálených objektů, jestliže mezi objektem a pozorovatelem se nachází mezilehlé těleso s velkou gravitací na povrchu - gravitační čočka. Podrobnější výpočet pro dvě hvězdy v zákrytu za sebou uveřejnil až v roce 1936 sám Albert Einstein, a to na základě nápadu českého inženýra Rudolfa W. Mandla. žijícího tehdy v Spojených státech.

                                                                                                                                                    57,5/2

 

 

     Důležité však je, že počátkem roku 1979 se astronomům podařilo efekt gravitační čočky - galaxie přímo pozorovat. Všimli si totiž, že dva kvasary v souhvězdí Velké medvědice, označené katalogovými čísly 0957-561 A a B, mají naprosto shodné spektrum a týž červený posuv spektrálních čar z = 1,4136. To naznačuje, že jsou to dva obrazy jedné hvězdy.

     Vskutku již koncem roku 1979 se na snímku v červeném oboru spektra podařilo nalézt slabou mezilehlou galaxii s červeným posuvem z = 0,39, která štěpí světlo kvasaru  na dva bodové zdroje.

     Nezávislým potvrzením správnosti uvedeného výkladu dvojitého  obrazu kvasaru, je skutečnost, že jakékoliv změny jasnosti  jednoho bodu se po čase opakují u druhého bodu, a to s konstantním zpožděním něco přes 1 rok: oba parsky tiž proběhnou různě dlouhé dráhy, než dospějí k Zemi.

     V mnoha případech je za gravitační deformací obrazu zřejmě odpovědná celá skupina galaxií - soudíme tak z toho, že efekt gravitační čočky umožňuje odhadnout celkovou hmotnost mezilehlého objektu. Podivuhodný efekt teorie relativity byl tak astronomickou praxí několikanásobně ověřen. Přispívá k viditelnosti  velmi vzdálených kvasarů, jejichž světlo je gravitační čočkou zesíleno, a současně umožňuje nezávislé potvrzení faktu, že hmotnost galaxií je vyšší, než jak plyne ze studia zářících hvězd a mezihvězdné hmoty."  Tolik citace.

 

     K těmto poznatkům vědy přidával Jiří Grygar svoje postřehy a to ve svých každoročních referátech o astronomii pro veřejnost nazývaných: Žeň objevů + rok. Například když referoval o těch dvou kvasarech v souhvězdí Velké medvědice - obrazech jedné té samé hvězdy, podotkl, že by to chtělo vědecky probádat z hlediska optiky nějakou vědeckou teoretickou prací na téma: Optické jevy v astronomii. A že před vědci je ještě plno teoretické práce v tomto oboru.

     A vida, za nějaký ten čas, či rok už referoval právě o takovéto teoretické práci. Podle této práce - optické jevy v astronomii může gravitační čočka způsobit to, že pak jedna hvězda může mít nejen 2, ale i 4,6,8,12,16,24 třeba i 32 i více obrazů. Podle toho jak dokonale je symetrická gravitační čočka i další podmínky. Vše doložil názorným výkladem, jak by to někde vypadalo na obloze.

     Z mnoha set, či tisíc gravitačních mračen na obloze si jedno vybral. Mělo poblíž ještě jedno gravitační mračno. Fotografii ukázal na obrazovce a začal svůj výklad. Mimochodem to byly právě ty dvě mračna, o kterých pak roku 2016 referoval.

     Jiří Grygar uvedl, že v prostoru za hlavním mračnem dost často vybuchují supernovy. A kdyby byly příznivé podmínky a supernova vybuchla přímo v zákrytu za tímto mračnem, tak se může stát, že se neobjeví jedna supernova, ale bude tu optický jev a objeví se více obrazů této supernovy. Může to být 2,4,6,8 atd. obrazů. Protože je ale mračno tak trochu hranaté do čtverce, nejspíš by tu asi byly 4 obrazy. Vlastně jen popsal to, co se v budoucnu stane a o čem bude roku 2016 referovat.

     To ale není všechno. Na obrázku těchto mračen chtěl popsat i další jev. Obrátil pozornost k druhému mračnu. Říkal, že paprsky z hvězdy letí všemi směry, takže i z té právě vybuchlé supernovy letí paprsek i k tomu druhému mračnu. A kdyby se tomu druhému mračnu podařilo ohnout tento parsek k Zemi, pak by doletěl na Zemi s určitým zpožděním, protože letí po delší trase. Jiří Grygar provedl výpočet a vyšla mu velikost zpoždění měsíc a půl. Prohodil úplně tu samou větu, jako když o tomto už proběhlém jevu referoval v roce 2016: Můžete si ten výbuch supernovy prohlédnout ze záznamu. Zase popsal jen to, co se pak v budoucnu stane. Takto předpovídá budoucnost vědec astronom.

 

     A zase to není všechno. Dále Jiří Grygar uvedl. Ty supernovy v této oblasti vybuchují dost často a je velká pravděpodobnost, že tento jev ještě nastane. A může se stát, že ještě kolem roku 2015 nebo 2016 o tomto jevu budu referovat. To už by mě bylo přes 70 let. Zase se přesně trefil do let, kdy o tomto jevu referoval v budoucnosti.

 

     Do čeho všeho se astronom Jiří Grygar musel trefit:

1. Musel z mnoha set  či tisíc mračen na obloze vybrat právě ta mračna, kde se to stane.

2. Musel se trefit do počtu obrazů 4+1 té právě vybuchlé supernovy.

3. Musel se trefit dolet a období, kdy o tomto jevu bude referovat v budoucnu.

 

                                                                                                                                                    57,5/3

 

- je to snad nepředstavitelná  náhoda?

- nebo je to úžasná intuice vědce astronoma?

- a nebo je to důkaz jeho skrývaných magických schopností a schopnosti předvídat budoucnost?

 

     Zůstaňme u poslední možnosti - schopnosti předpovídat budoucnost. Autorovi bylo sděleno, že následující  údaje jsou jen falešné vzpomínky autora. A kdo má ale tolik času a energie, aby hledal, kde je pravda a výsledky svého bádání doložil hodnověrnými důkazy. O co jde.

     Jiří Grygar vyslovil věštbu. A to že: Česká republika získá do 50-ti let od data 12.12.2012 Nobelovu cenu za fyziku a držitelka se bude jmenovat Kateřina. Něco o tom je také v kapitole: O věšteckém lístku záložce do knihy. Astronom chtěl dát váhu této věštbě a s Českým klubem skeptiků uzavřel smlouvu. Složil 10 000 korun za vyřízení. Smlouva říkala, že dostane on nebo dědicové 1000 000 korun, když skutečnosti do 50 let nastanou. A že by to byl důkaz jeho magických schopností. Rovněž potom uzavřel smlouvu s celosvětovým klubem skeptiků v USA o 1000 000 dolarů a složil 1000 dolarů za vyřízení.

     O jeho cestě do USA byla natočena reportáž, která se vysílala v televizi. Jako astronom navštěvoval v USA astronomická centra a přitom si odskočil uzavřít smlouvu s klubem skeptiků. V televizi byly záběry na Grygara, když vyslovil svou věštbu v angličtině a pak v češtině. Jako doprovod na cestě po USA tu byl herec Jiří Krampol. Ten pak v jednom zábavném vystoupení v televizi dával k dobru,  že se vědcům astronomům v USA představoval jako strojní inženýr. Zkrátka herec.

 

     První reakce  Českého klubu skeptiků na aktivity Jiřího Grygara byla, že Jiří Grygar byl navržen na udělení ceny: Bludný balvan za šíření bludů. Pravděpodobně tuto cenu i dostal. Všechno ale bylo asi domluvené jako reklama, protože i Jiří Grygar je členem klubu skeptiků. Jako reakci vznesl námitku. Prý jen udělal seriózní vědecký pokus, který bude mít výstup až za 50 let. Výstupem bude potvrzení nebo vyvrácení vědecké hypotézy o zápisu událostí v časoprostoru a možnosti tyto informace čerpat pomocí interakce mozku s časoprostorem.

 

     A ví někdo jaký je rozdíl mezi vědeckou hypotézou a bludy? Obojí je myšlenka a obojí není dokázané.

 

     Pak ještě Jiří Grygar dodal, že si jen vsadil na výsledek, jako když se v dostizích sází na koně. Po této Grygarově reakci asi kub skeptiků stáhnul dosažitelnost  těchto informací pro veřejnost. Vše je už v utajení. Jako tajné služby tají svoje informace. A teď babo raď. Kde je pravda?

 

     K těmto astronomickým a magickým informacím přidávám ještě pojednání o Džordžově metafoře magnetického gravitačního mračna - gravitační čočky:

     Optické jevy v astronomii popisované v této kapitole díky gravitační čočce mají na svědomí objevení 2,4,6,8,12,16,24,32,64 i více obrazů vybuchlé supernovy nebo hvězdy. Je to obdoba nebo metafora toho, co se tajně děje v okolí Džodrdže - nositele telepatického signálu, ale třeba jinak té vybuchlé supernovy či hvězdy. Přitom se už také stalo, že se obrazy všech zviditelnily.

     Je to současně skupina běžců nesoucí pochodeň - telepatický signál. Kdo má v ruce pochodeň je zrovna ten pravý. Ostatní jsou dvojníci, aby blafovali nepřátele, tajné služby i mimozemšťany. Když pravý nositel zahyne, vždy se někdo najde, kdo dál ponese pochodeň telepatického průzoru do budoucna a telepatický signál. Pojmenování nositele pro ostatní znělo Džordž. Při studiích Džordže za komunistů  byl nositel ještě v utajení. Tajným estébákům se ale donesly zprávy o telepatických aktivitách a málem zlikvidovali na životě jednoho Džordžova dvojníka - Viléma. Více o tom v kapitole: Telepatická špionáž, tajní a mimozemšťané. Na protest si někteří studenti začali nechat říkat Džordž. Bylo jich snad 32. Je to číslovka, která může platit i v optickém jevu v astronomii. To byla opravdu početná metafora. Tajní najednou nevěděli kudy kam a pravý Džordž se jim ztratil z dosahu pozornosti. Nebylo to ale zadarmo. Dva studenti, Džordžovi dvojníci přišli o život. Mohli za to tajné služby. Studenti byli totiž tvrďáci. Prohlašovali, že jsou pravými Džordži z budoucnosti.

 

                                                                                                                                                     57,5/4

 

 

     Na to estébáci slyšeli. Ostatní říkali jen, že je to jejich protestní přezdívka a že i to je nebezpečné. A i tato informace je nebezpečná a nesmí se šířit veřejně, ale jen důvěrně.

     Proto o tom moc lidí za komunistů  nevědělo. Byla tu komunistická žampionová metoda: Držet v temnotě a uřezávat hlavičky.

 

     Jako u každé kapitoly si zbývá odpovědět na otázky: Je to blamáž autora, výplod chorobného mozku, nebo realita?

 

                                Kde je pravda?

                      

---