Italská lahodérie

Čerstvé & Tučné

Na Andělu bistro s názvem Čerstvé & Tučné. Pravděpodobně nabízejí tuk právě dovezený z jatek, teplý, mazlavý, voňavý, žlutavý, mastný. Várnici, od které se ještě kouří, vysadí za skleněný pult a už zvou kolemjdoucí. A ti vybraných chutí neváhají, vcházejí a berou si do skleničky. U stolků ho pak nabírají po lžičkách a válejí po jazyku s rozkoší, jakou život přiznal jen labužníkům.

Informační doba

Dneska jí vytáhli stehy, na Václaváku křičí do telefonu. A přitahuje špehy, co jí večer k oknům do ložnice pošlou letku dronů. Fotografie spolu s audionahrávkou uloží na disk a ten pak někdo jiný přečte a spálí. Žijeme v informační době, jen jí ještě nikdo nedokázal dát smysl.

Muzeum

Dýchá pro svůj look. Když jde podzemím stanice Muzeum, natisíckrát poplivaným, míjí kouty nasáklé močí s grácií manekýny z milánského mola. A když si pak bere chvilku na eskalátoru a rukou projede rozevlátou hřívu, snad se pár těch zlatavých vlásků rozletí do těch člověčinou poznamenaných koutů stanice Muzeum.   

Italská lahodérie

Ponořeni do myšlenek, za sklem pijí svou kávu. Italská lahodérie vždy hostí pár kofeinistů v nouzi. Jakmile Gianluca nebo jeho česká pomocnice připraví drogu, jejich chuť už je na drátkách, i když svou slabost skrývají. Ale pak ztratí zábrany, obracejí kelímky bradou vzhůru, zvedá se příboj myšlenek, dojmů a nálad, už to nejde zastavit, křičí někteří a běží Opletalovou ulicí jakoby unášeni kataklyzmatickou vlnou a mizí v obrovském válci náměstí. Dál o nich nevíme nic. 

Po večeři

Dětičky už snědly krupicovou kaši, vykoupané v župáncích sedí ve svých křesílkách. Rodiče je pohladili po vláskách, do ručiček jim strčili nastrouhaná jablíčka s mrkvičkou, cukrem a citronem, a zapnuli televizi. Teď dětičky sledují televizní debatu na téma „proč mají Češi vlažný vztah k EU“. A rodiče si šli hrát do vedlejší místnosti.