Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semžik
Autor
agáta5
Včera prošla po parapetu kočka a hmátla do okna.
Po síťce vyběhly malé pavučinky,
jako když se tříští sklo, tiché, vzdálené.
Trochu sebou trhnu,
že už neuvidím schránku na dopisy stejně,
číslo popisné, tři kopretiny na okraji,
hnědé plaňky…
všechno je přeškrtnuté jako čáry na mé dlani.
Jde to tak zlehka, posouvat obrazy, měnit jejich tvary.
Zkouším se nahnout z jiné strany…
Jsem divná,
když vidím okno vzhůru nohama a zem mi padá na hlavu?
*
Brzy ráno usedám mlze do vlhkého sedla,
je jarní, skoro teplá.
Na malou chvíli zavřu oči pro prchavý pocit,
že dnes TO zkusím jinak.
Je to jen mžik
než obraz zapadne do ranních rituálů.
*
Lehám si obráceně k světlu,
s hlavou u kolen čekám,
až rozsvítí lampy a okno vyobrazí ztráty.
Nebe táhne náměsíčně mou paměť, tvé loňské odrosty.
Ještě vzdech v dokonalé souhře – jinde i tady
a pak zase ta chuť zítřejšího jitra…
15 názorů
Obracet se k zítřejšímu jitru ? - To ano. Nikdy ale není nutné všechno včerejší přeškrtat. Včerejšek v zítřku vždycky tak trochu zůstane a to je dobře. - Nemám ráda pálení mostů a dělání tlustých čar. Tip.
Hugo Ramon
05. 04. 2017díky melžinko :-)
kví, tak to jsem ráda, že čteš ráda :)) ... já si vždycky říkám, jak začnu líp a ono to nějak nikdy nevyjde hihi :)
možná, že vzhůru nohama bych si mohla patentovat :)))
Evženie Brambůrková
04. 04. 2017/T
Jako bych tě v tom mlžným sedle rána viděla. Moc se mi líbí, jde do oblíbených:-) Díky.